Mnoho cest vede z prérie, ale do vašeho srdce jen jedna.

Listopad 2007

Makahové

11. listopadu 2007 v 10:03 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Makahové jsou severoamerický indiánský kmen z nejzazšího výběžku severozápadu Spojených států (stát Washington). Kmen Makahů žije okolo městečka Neah Bay, malé rybářské osady situované tam, kde se úžina Juan de Fuca spojuje s Tichým oceánem. Jejich rezervace se nachází na severozápadním cípu Olympijského poloostrova a zahrnuje i ostrov Tatoosh. Mahahové nazývají sami sebe "Kwih-dich-chuh-ahtx", což lze přeložit jako "Lid, který žije mezi skalami a mořskými racky".
Soubor:Bandera Makah.png
Díky archeologickému výzkumu bylo zjištěno, že Makahové obývají oblast, kde se dnes nachází městečko Neah Bay více než 3800 let. Původně žili ve vesnicích, kde každá rodina (tzn. všichni příbuzní po matčině linii) obývala velký podlouhlý dům. Obvodové zdi domů byly postaveny z cedrových prken, které bylo možno za účelem větrání či pro větší přístup světla odklopit nebo odstranit. Cedr měl pro Makahy obrovský význam. Jeho kůru využívali na výrobu šatů a pokrývek hlavy, z kořenů zhotovovali košíky a z celých stromů vyráběli kánoe pro lov tuleňů a velryb. Makahové se živili zejména tím, co jim nabízel oceán: velrybím a tulením masem, rybami a různými druhy korýšů. Kromě toho lovili v okolních lesích také srnce, jeleny a medvědy. Většina toho, co o způsobu života lidí kmene Makah víme, je známo díky ústnímu podání, avšak existuje i dostatek archeologických poznatků.

[editovat] Epidemie spalniček

Kmen Makahů zdecimovala v roce 1852 epidemie spalniček. Vesnice Biheda zůstala opuštěna.

[editovat] Archeologické naleziště Ozette

Na začátku 18. století pohřbil obrovský sesuv bahna vesnici u jezera Ozette. K sesuvu došlo pravděpodobně v noci, aniž by o tom obyvatelé věděli. Díky tomu zůstala celá vesnice zachována ve své původní podobě do dnešních dnů. Výkopové práce odhalily ostatky lidí, kteří v době neštěstí leželi v postelích, nářadí denní potřeby, hračky, mísy a další předměty. Ústní historie Makahů se o tomto sesuvu, jenž pohřbil vesnici u jezera Ozette, rovněž zmiňuje.
První vykopávky v Ozette provedl archeolog Richard Daugherty a jeho tým v letech 1966 a 1967, avšak až do roku 1970 se nevědělo, co se pod zemí skrývá. Únorová bouře téhož roku a následné řádění rozbouřeného oceánu odkrylo stovky zachovalých předmětů. Výkopové práce na nalezišti Ozette začaly krátce nato. Vysokoškolští studenti ze státu Washington pracovali pod vedením archeologů společně s Makahy na odkrytí šesti domů. Aby odstranili nánosy bahna, stříkali na domy vodu pod vysokým tlakem. Výkopové práce trvaly jedenáct let a našlo se 55.000 artefaktů. Většina z nich je vystavena v Kulturním a výzkumném centru Makahů. Muzeum bylo otevřeno roku 1979 a jsou zde k vidění repliky domů z cedrových prken či kánoe na lov velryb, ryb a tuleňů.

[editovat] Neahbayská smlouva

31. ledna 1855 podepsali vybraní zástupci kmene Makahů s federální vládou Spojených států tzv. Neahbayskou smlouvu, která znamenala zmenšení původních území kmene do podoby, jakou známe dnes. Smlouva zaručovala vznik Rezervace Makahů (The Makah Reservation) a ponechala příslušníkům kmene právo lovit velryby a tuleně. Jazykem Makahů se při vyjednávání nemluvilo. Americká vláda nazývala Makahy nesprávně, a to slovem jazyka Salishů, kteří žijí na území Montany. Makah je ve skutečnosti nesprávná výslovnost salishského slova, které znamená "pohostinný".

[editovat] Lov velryb

Historie Makahů vypráví o tom, že tradice lovu velryb byla několikrát přerušena a opět obnovena. Lov ustal ve 20. letech 20. století, kdy byl keporkak a plejtvákovec šedý v důsledku průmyslového lovu velryb kolem pobřeží prakticky vyhuben. Když byl plejtvákovec šedý díky opětovnému populačnímu růstu z listu ohrožených druhů vyškrtnut, rozhodli se Makahové tradiční lov velryb obnovit. Poté, co obdrželi od vlády a Mezinárodní velrybářské komise (IWC) potřebná povolení, ulovili 17. května 1999 jednoho plejtvákovce šedého.

[editovat] Současná kultura

V roce 1936 podepsali zástupci kmene Makahů kmenovou ústavu, která znamenala přijetí Indiánského reorganizačního zákona (Indian Reorganization Act) a ustavení zvolené kmenové vlády. Ústava stanovuje pětičlennou kmenovou radu, která si každý rok volí svého předsedu. Rada vytváří a schvaluje zákony týkající se rezervace.
Při kmenovém sčítání roku 1999 bylo zjištěno, že kmen Makahů má 1214 registrovaných členů, ačkoli na území rezervace jich žije jen 1079. Průměrná míra nezaměstnanosti činí přibližně 51%.
Makahové každoročně pořádají festival s názvem Dny Makahů, který připadá na konec srpna. Koná se velký průvod, pořádají se pouliční trhy stejně jako závody na kánoích či tradiční hry, zpívá se, tančí, hoduje a vše nakonec završí ohňostroj.
V dnešní době je největším zdrojem příjmů pro členy kmene rybolov. Makahové loví lososy, platýse, štikozubce a další mořské ryby.

Aztékové

11. listopadu 2007 v 10:01 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Ke konci 13. století přišel ze severního Mexika, do příjemného údolí na jihu barbarský kmen. Byli to Aztékové. S usazením to měl ale tento kmen těžké. Ať se chtěl usadit kdekoli, všude je vyháněli. Kolem roku 1325 se tomuto kmeni podařilo po dlouholetých bojích založit jejich hlavní město Tenochtitlán, dnešní město Mexiko, na ostrůvku v jezeře Texcoco. Podle staré báje tam kmenoví starci viděli znamení, které jim přikázal hledat jejich bůh Huitzilopochtli, orla, který požíral hada na kaktusu. Toto údajné znamení najdeme v dnešním znaku Mexika. O sto let později už Aztékové ovládali oblasti od Mexického zálivu až k Tichému oceánu a ke Guatemale na jihu.
Závratný rozmach Aztéků lze snadno pochopit, kdy se na ně podíváme jako na vyvrcholení pozoruhodného sledu kultur, který začal už v době před naším letopočtem a jejichž pokračovateli byli Mayové a Toltékové. Aztékové převzali a zdokonalili to, co vytvořili jejich předchůdci. Byli spíše dědici než tvůrci své civilizace. Jejich zásluhou bylo, že tuto civilizaci uchovali a přenesli do dobytých území.

[editovat] Kultura

V mnoha směrech nedosáhli Aztékové kulturní úrovně Mayů. Tak např. jejich písmo zůstalo obrázkové a nevyvinulo se v hieroglyfy. Avšak stejně jako Mayové a ostatní mexické kultury měli i Aztékové velký zájem o historiografii. Obrázkové knihy vyprávěly o jejich dějinách, zákonech a obřadech. Obrázky zachycovaly v podstatě jednotlivé události a byly pomůckou aztéckých historiků. Většinu rukopisů z doby před objevením Ameriky zničili Španělé, avšak staré zprávy se tradovaly i za kolonizace. Kromě toho se mnoho španělských historiků odvolávalo na staré mexické rukopisy.
V umění, vědě, zemědělství a architektuře dosáhli Aztékové pozoruhodných výsledků. Očití evropští svědci vyprávěli o nádherných chrámech a palácích, o kvetoucím zemědělství a o skvělých aztéckých uměleckých dílech. Bojoví Aztékové neustále rozšiřovali svou říši. Za necelá dvě staletí dosáhl kdysi barbarský kmen takového stupně civilizace, který přiměl vůdce španělských conquistadorů k výroku, že jejich hlavní město Tenochtitlan je " nejkrásnějším městem na světě " Do roku 1500 se Tenochtitlán rozrostl v metropoli čítající asi 100 000 obyvatel. Tři široké hráze spojovaly ostrov s pevninou a kamenné akvadukty přiváděli pitnou vodu z pramenů v Chapultepeku vzdáleném přes pět kilometrů. Město zářilo barvami. Sídla šlechticů, úřední budovy a chrámy byly oslnivě bílé, anebo tmavočervené. Domy měly stinné dvory s kašnami uprostřed. Uvnitř visely od stropů obložených cedrovým či jiným dřevem závěsy a nástěnné koberce. Španělé právem nazývali hlavní město Aztéků Benátkami Nového světa. Nádherné město uprostřed temně modrého jezera, ve výšce přes 2 000 metrů nad hladinou moře, obklopené zasněženými sopkami, se dalo srovnat opravdu jen s Benátkami. Plochu města, která byla padesát čtverečních kilometrů, zvětšovaly ještě tzv. chinampas, " plovoucí zahrady ". Byly to vory z rákosí a proutí pokryté bahnem. Během doby zapustily kořeny do dna mělkého jezera a změnily se v ostrovy. Největší byly sto metrů dlouhé a pěstovalo se na nich ovoce, zelenina a také květiny, které bojovní Aztékové neobyčejně milovali. Ještě dnes si chinampas můžeme prohlédnout na jezeře Xochimilco jihozápadně od Mexika.

[editovat] Doprava a obchod

Přestože neznali vozy a soumary, neměli Aztékové problémy s dopravou, neboť ulicemi Tenochtitlánu byly kanály, po nichž pluly čluny. Spletí kanálů se plavily kanoe se zbožím na Tlatelolco, největší tržiště na jihu města. Španělé vyprávěli o "náměstí … kde se každý den scházelo přes 60 000 obchodníků a zákazníků … kde obchodníci ze 60 měst nabízeli zlaté a stříbrné šperky, vzácné kameny, kůže jelenů, jaguárů a pum, kromě toho hrnčířské zboží, látky, nádherné mozaikové práce z ptačího peří, med, ryby, zvěřinu, krocany, vykrmené lysé psy, barviva, tabák, gumu a mnoho jiného".

[editovat] Společenská struktura Aztéků

Po knězích a šlechticích následovali v hodnosti úředníci spravující stát a obchodníci jezdící za obchodem po celé říši. Obchod byl velmi rozvinutý. Obchodníci často spojovali se svými záležitostmi diplomatické úkoly. Podávali také informace o cizích státech, které mohli vést k obsazení cizího území. O stupínek níž stáli umělci, sochaři, tkalci, kameníci. Po nich jsou prostí občané a rolníci, kteří obdělávali půdu. otroci, kteří byli váleční zajatci nebo lidé prodaní do otroctví pro dluhy nebo z jiných důvodů tvořili nejnižší vrstvu aztécké společnosti. Zacházelo se s nimi v podstatě jako se sluhy a jejich úděl byl mnohem lehčí než úděl otroků za pozdější kolonizace. Aztécký otrok se směl podle vlastní vůle ženit a jeho potomci měli od narození práva svobodného občana. Ve všech vrstvách společnosti se těšilo velké úctě rodinné společenství, všude vládla přísná morálka. Za válečnickou tváří se skrývala pozoruhodná laskavost. Otec učil syna, aby uctíval a zdravil své předky, utěšoval chudé a trpící skutky i slovy, neposmíval se starcům, nemocným, mrzákům a těm, kteří zhřešili. Neurážel je a neopovrhoval jimi, ale aby se choval pokorně před bohem a měl na paměti, že se může přihodit totéž, neřídil se špatným příkladem, nemluvil neuvážlivě a neskákal nikomu do řeči. Pokud někdo nemluví dobře či srozumitelně, snaž se toho vyvarovat. Pokud nemáš co říci, mlč!

[editovat] Náboženství

Pro Aztéky bylo náboženství středem života. Svět jim připadal plný nepřátelských přírodních sil, které bylo třeba si udobřit. Každý si pamatoval na období sucha, na hladomor, bouře a zemětřesení. Aztékové měli přes čtyřicet božstev, která mohla tato neštěstí odvrátit. Avšak bohy nebylo snadné uspokojit, neboť vyžadovali to nejcennější, co lze obětovat - lidský život. Čím obtížnější byla situace, tím více se muselo bohům obětovat. Bůh Slunce se zjevoval každé ráno a večer se odebíral k odpočinku. Před východem musel bojovat se živly tmy. Kdyby boj prohrál, zanikl by nejen Tenochtitlán, ale celý svět, protože bez Slunce není života. Sílu, kterou bůh Slunce potřeboval pro vítězství, získával z obětovaných lidských srdcí, protože tento sval, pohánějící krev žilami, je sídlem života. Aztékům vyvolenému lidu Vicilopočtliho, připadala svatá úloha válčit a získávat zajatce, jejichž srdce mohla ukojit bohův hlad. Ruku v ruce s tímto náboženským posláním šlo jejich politické úsilí o rozšíření území. Za Aztéků tedy nemohl panovat mír, protože v míru by nezískali zajatce a slunce by muselo hladovět. Někdy se dokonce utíkalo ke "květinovým válkám ".To byly boje dvou stejně silných oddílů různých států, které skončily, když obě strany získaly dost zajatců, aby mohly ukojit hlad boha. Vicilipočtli byl nenasytný. Aztékové však uctívali také Quetzalcoatla (Opeřeného hada), boha vědění a kněžství, který měl bílou tvář a tmavý vous a opovrhoval lidskými obětmi. Podle dávné báje uhnětl Quetzalcoatl těsto ze žluté a bílé kukuřice, smísil s ním svou krev a vytvořil lidi, které naučil lovu a obdělávání pole stejně jako řemeslům a umění. Po určitou dobu také lidem v míru vládl, ale posléze se utkal o vládu nad světem v dlouhém titánském boji s Vicilopočtlim, kterému se podařilo podvodem a intrikami svého protivníka vyhnat. Ten odešel přes moře na východ, slíbil však, že se v roce Ce Acatl vrátí a pomstí svou porážku. Roky Ce Acatl připadaly na léta 1363, 1467 a 1519. Teď se psal rok 1518. V poslední době mátla pověrčivého Montezumu řada znamení, která jeho kněží, vědci a kouzelníci nedokázali vysvětlit: chrám Vicilopočtli se náhle ocitl v plamenech; po celý rok se o každé půlnoci objevoval na východě svislý plamen; obrovské komety s ohnivými ohony měnily noc v den; jezero zaplavilo břehy jako bouře, přestože nezafoukal ani větříček; každou noc bylo nepřetržitě slyšet strašlivé naříkající ženský hlas.Potom se jednoho dne objevil před králem zchvácený posel a sdělil mu, že viděl v zálivu "věže či malé hory plovoucí na mořských vlnách". Druhá zpráva hovořila o lodích s cizokrajnými lidmi, kteří " mají velmi světlou pleť. Všichni mají dlouhé vousy a vlasy jim sahají jen k uším". Sotva se Montezumovy poslové s těmito cizinci z východu pozdravili, chystali se hosté aztécké území zase opustit. Slíbili však, že se příští rok vrátí. To se bude psát rok 1519. Záhada tajuplných znamení byla vyřešena. Quetzalcoatl dodržel slovo a vracel se.
Soubor:Tenoch2A.jpg

Mayové

11. listopadu 2007 v 10:00 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Mayové jsou původní obyvatelé jižního Mexika a severní části střední Ameriky. Termín maya označuje obyvatele regionu, kteří si uchovávají určité podobné kulturní a jazykové tradice. Označuje se tak mnoho rozličných populací a komunit i etnických skupin v regionu. Každá z nich má svou vlastní částečně odlišnou tradici, kulturu či historickou identitu. Počátkem 21. století zde žije něco okolo 6 miliónu Mayů. Někteří se téměř integrovali do moderní kultury, která je obklopuje, jiní pokračují ve svých tradicích a často mají jako mateřštinu jeden z mayských jazyků. Největší součastná mayská populace je v mexických státech Yucatán, Campeche, Quintana Roo, Tabasco, a Chiapas, dále jsou ve střední Americe Mayové ve státech Belize, Guatemala a v západních provinciích Hondurasu a El Salvadoru.
Největší skupina moderních Mayů žije v Mexiku na poloostrově Yucatán. Sami sebe označují za Maye. Nepohlížejí na sebe jako na kmenovou komunitu, jak je tomu běžné například v západní Guatemale a mluví yucateckou mayštinou. Označují se za Yucatecos, nebo jednodušeji Mayas. Většinou také mluví španělsky, zvlášť v západních částech. Ti, kteří postupně jazyk ztrácejí a maysky mluví řídce, se sami identifikují jako míšenci. To poukazuje na to, že probíhá stále větší a větší asimilace s hlavní mexickou kulturou. Populace Mayů ve východní části poloostrova je méně integrována s hispánskou kulturou, než ta v západní části.
V 19. století proběhla revolta yucateckých Mayů, která je známá jako Válka kast (Guerra de castas), byla to jedna z nejúspěšnějších revolt původních obyvatel Ameriky. Výsledkem byla dočasná existence mayského státu Chan Santa Cruz, uznávaná jako nezávislý národ Britským impériem.
Rozvoj turismu na pobřeží Karibského moře v resortu Quintana Roo jako je Cancún a podpora cílené imigrace z jiných míst Mexika do regionu, vedla ke kritice mexické vlády tím, že vláda chce snížit mayskou populaci a identitu. Region by se tak stal více mexickým a pro vládu méně problémovým.

[editovat] Chiapas

Chiapas byl dlouho poslední částí Mexika, které se nedotkly reformy, které přinesla mexická revoluce. Mnoho Mayů zde podporuje Zapatovu armádu národního osvobození (Ejército Zapatista de Liberación Nacional, EZLN).
Mayské skupiny v Chiapasu jsou Tzotzilové a Tzeltalové, v džungli pak Čolové.

[editovat] Guatemala

Nejstarší a s největšími tradicemi jsou mayové v západní části Guatemaly. V Guatemale vedla španělská koloniální politika důraz na legální segregaci a to vydrželo až do konce 20. století. Výsledkem je, že si zde Mayové udrželi mnoho tradic a ovlivnění hispánskou kulturou zde zatím není velké. Značná kmenová identifikace často odpovídá předkolumbovským státům a pokračuje nadále. Mnoho lidí zde pořád nosí tradiční oděv, který ukazuje konkrétní místní příslušnost. Oblečení žen je podstatně tradičnější než mužů, protože muži přicházejí více do styku s hispánskou kulturou a komercí.

[editovat] Ostatní mayské skupiny

Další mayskou skupinou jsou Lakandonové - malá populace žijící v malých skupinách v deštných pralesích Chiapasu a Guatemaly.

Olmékové

11. listopadu 2007 v 9:59 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Olmékové a jejich kultura se poprvé objevili v Mexiku okolo roku 1200 př. n. l. Jejich hlavní středisko se nacházelo v oblasti vearcruz na pobřeží Mexického zálivu. Počet obyvatel v této oblasti rostl velmi rychleji něž v okolních oblastech, možná i kvůli tomu, že zde byly vhodné podmínky pro zemědělství.
Olmecká plastika, La Venta Olmecká plastika, La Venta

[editovat] Posvátná míčová hra

Tuto míčovou hru, která se proslavila zejména v době Aztéků, hráli ji již ale Olmékové, kteří vyrobili před 3000 lety první gumový míč na světě. S tímto míčem se hrávalo. Plocha měla oválný tvar, některá hřiště měla zvednuté okraje. Hráči neměli dopustit, aby jim míč spadl na zem. Aby to bylo ještě složitější, nesměli ho ve hře udržet pomocí rukou a nohou, směli k tomu používat pouze ramena nebo boky. Tato hra byla významnou rituální událostí, často se stávalo, že poražené družstvo bylo popraveno a obětováno bohům.

[editovat] Obřadní centra Olméků

Důležitou součástí olméckých obřadních center byly kurty, na kterých se hrála již výše uvedená míčová hra. Olmékové měli v historii dvě takováto hlavní obřadní centra. První z nich bylo postaveno v San Lorenzu a používalo se od roku 1200 př.n.l. do roku 900 př.n.l. Nové středisko stálo v La ventě, používalo se do roku 400 př.n.l. Nejvýraznějšími prvky těchto středisek byly pyramidy nebo mohyly. Tyto mohyly mývaly často tvar sopek, v oblasti střední Ameriky bylo mnoho činných sopek a lidé je uctívali. Dalšími posvátnými monumenty byly v obřadních centrech oltáře zdobené reliéfy a vodní nádrže. Plastiky Olméků nám dokazují, že tento národ daroval bohům spoustu dospělých obětí. Pravděpodobně byl rozšířen i rituální kanibalismus.

Kečuové

11. listopadu 2007 v 9:58 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Jako Quechua se označují lidé hovořící jazykem "Quechua" (česky kečuánština). S těmito lidmi se setkáváme hlavně v Ekvádoru, Peru a Bolívii. Žijí hlavně v Andách. Soudě podle jazykové vybavenosti se jedná převážně o potomky Inků.
Soubor:Qichwa conchucos 01.jpg

Uruové

11. listopadu 2007 v 9:57 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Uru (též uruquilla) je název pro etnikum a jazyk. Etnikum Uru je na pokraji vyhynutí a čítá méně než 200 osob. Tito lidé žijí na břehu jezera Titicaca poblíž řeky Desaguadero v Bolívii. Někdy se též hovoří o jazyku uru, ale není jisté, jestli tento jazyk vůbec existuje, protože kdyby existoval, tak se v literatuře uvádí, že je na pokraji vymření. Odtud též jazyková rodina uru-chipaya.
Společenstvo je známé tím, že žije na plovoucích umělých ostrovech, které jsou vyrobeny z rákosu a vyžadují neustálé opravy. Podobně tak jsou i jejich lodě vytvořeny z rákosu
Soubor:Titicaca-isola.jpg

apači

11. listopadu 2007 v 9:56 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
  • Apačové (Apache) je společný název pro několik kulturně spřízněných národností původních indiánských obyvatel Severní Ameriky, kteří hovoří jihoathabaskými jazyky. Apačská skupina se člení na: Západní Apače, Navahy, Čirikávy, Meskalery, Jikarilly, Lipany a Apače z planin. Původní význam slova Apač je nejasný, ale předpokládá se, že může pocházet z javapajského slova epač, což znamená lidé, ze zuňijského apaču ve významu nepřítel (což je ovšem také zuňijské označení pro Navahy), případně z blíže neurčeného kvečanského slova, které znamená bojující-muž. Apačové si sami říkají N'de, Dinë, Tinde, nebo Inde, tj. Lidé.
  • Apačové v minulosti sídlili v jihovýchodní Arizoně, v Novém Mexiku, jižním Coloradu, západním a středním Texasu, Oklahomě, Kansasu, jižní Nebrasce a severním Mexika, kam přišli společně s příbuznými Navahy ze severní Kanady někdy mezi lety 1200 a 1500. Hlavními apačskými kmeny byly v 19. století (předtím je situace značně nepřehledná a nelze ji alespoň částečně srozumitelně popsat v rámci tohoto hesla) Západní Apači (Western Apache), Čirikavové (Chiricahua), Meskalerové (Mescalero), Jicarillové a Lipani. Někdy se k apačským kmenům přiřazují i příbuzní Sarsíů z Kanady, tzv. Kiowa Apači. Tyto kmeny se dělily do desítek proměnlivých skupín, v jejichž názvech panuje dodnes velký zmatek a jejichž příslušnosti k hlavních kmenům se dodnes vedou spory. Apači se vyznačovali velkou silou a bojovností a žili v neustálém nepřátelství s bělochy, kteří na jejich území pronikli na počátku 16. století. Jako všechny kmeny byli nakonec poraženi a zatlačeni do rezervací. Během vzájemných bojů americká armáda shledala, že Apačové jsou divokými bojovníky a zkušenými stratégy. Obvykle je ve většině pramenů udáváno, že konečná kapitulace Apačů přišla v roce 1886, kdy byli Čirikavové deportováni na Floridu a do Alabamy, kde byli uvrženi do armádního vězení, avšak pravdou, že menší skupinky i osamocení bojovníci vedli boj s Američany a Mexičany ještě ve 30. letech 20. století.
    Apačové v současnosti žijí v Arizoně, Novém Mexiku a Oklahomě v počtu přibližně pěti až šesti tisíc osob. V roce 1982 potvrdil nejvyšší soud USA práva Apačů na daň z produkce ropy a zemního plynu na jejich území.
    Slavným apačským náčelníkem z kmene Čirikavů byl vytrvalý bojovník proti bělošské invazi Geronimo (1821-25-1909).
    Poslední záznamy o Apačské samostatné vojenské akci, je znám z roku 1935, z Mexika.
  • Soubor:Apache chieff Geronimo (right) and his warriors in 1886.jpg
  • Soubor:Apachean ca.18-century.png
  • Soubor:Apache bride.jpg

Indianské kmeny

11. listopadu 2007 v 9:53 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Subarktická oblast
  • Algická jazyková rodina
    • Kríové (Cree)
      • Attikamekové (Attikamek, Tete de Boule)
      • Kríové z bažin (Swampy Cree)
      • Lesní Kríové (Woodlands Cree)
      • Losí Kríové (Moose Cree)
      • Východní Kríové (Eastern Cree)
    • Montaněsové (Montagnais)
    • Naskapiové (Naskapi)
    • Odžibvejové (Ojibwa)
      • Severní Odžibvejové (Northern Ojibwa)
  • Na-denéjská jazyková rodina
    • Ahtenové (Ahtena, Ahtna, Copper River Athabascan)
    • Babinové (Babine, Nadoten, Natooten, North Carrier)
    • Bobří Indiáni (Beaver, Dane-zaa, Dunneza, Tsattine)
    • Čilkotinové (Chilcotin)
    • Čipevajané (Chipewyan)
    • Hanové (Dawson, Han, Hän, Hankutchin, Moosehide)
    • Holikačukové (Holikachuck, Holikachuk, Innoko)
    • Horní Kuskokvimové (Goltsan, Kolchan, McGrath, Upper Kuskokwim)
    • Ingalikové (Degexit, Ingalik)
    • Kaskové (Caska, Kaska, Nahane, Nahani)
    • Khotanové (Khotan)
    • Kojukoni (Koyukon)
    • Kučinové (Gwichin, Gwitchin, Kootchin, Kutchin, Tukudh)
    • Nataotinové (Nataotin)
    • Nosiči (Carrier, Dakelh)
    • Otroci (Slave)
    • Psí žebra (Dogrib)
    • Sekaniové (Sekani)
    • Tagišové (Nahane, Nahani, Tagish)
    • Tahltani (Nahane, Nahani, Tahltan)
    • Takuliové (Takuli)
    • Tanainové (Kenai, Kenaitze, Tanaina)
    • Tanakrossové (Tanacross)
    • Tananové (Minto, Nabesna, Tanana)
    • Tsetsautové (Tsetsaut)
    • Tučoni (Selkirk, Tutchone)
    • Zaječí Indiáni (Hare)
    • Žluté nože (Yellowknife)
  • Sújská jazyková rodina
    • Kamenní Indiáni (Stoney)
      • Lesní Kamenní Indiáni (Wood Stoney)
  • Beothukové (Beothuk)

[editovat] Severovýchod

  • Algická jazyková rodina
    • Abenakiové (Abenaki, Abnaki, Wabanaki)
    • Algonkinové (Algonquin)
    • Delavarové (Delaware)
    • Illinóové (Illinois)
    • Kikapúové (Kickapoo, Kikapoo, Kikapu)
    • Liščí Indiáni (Fox)
    • Majamiové (Miami)
    • Malesitové (Malecite, Maliseet)
    • Menhettenové (Manhattan)
    • Menominíové (Menominee)
    • Messečusettové (Massachusett)
    • Mikmakové (Micmac)
    • Mohegani (Mohegan)
    • Mohykáni (Mahican, Mohican)
    • Narragansetové (Narraganset)
    • Odžibvejové (Ojibwa)
      • Východní Odžibvejové (Eastern Ojibwa)
      • Jižní Odžibvejové (Chippewa, Southern Ojibwa)
    • Ottavové (Ottawa)
    • Pauhatani (Powhatan)
    • Pamlikové (Pamlico)
    • Passamakvoddyové (Passamaquoddy)
    • Pekvotové (Pequot)
    • Penobskotové (Penobscot)
    • Potavatomiové (Potawatomi)
    • Sekotové (Secota)
    • Sókové (Sac, Sauk)
    • Šóníové (Shawnee)
    • Vampanoagové (Wampanoag)
  • Irokézská jazyková rodina
    • Eriové (Erie)
    • Huroni (Huron)
    • Irokézové (Iroquois)
    • Neutrálové (Neutral)
    • Petunové (Petun)
    • Suskvehannokové (Conestoga, Susquehannock)
    • Tuskarorové (Tuscarora)
  • Sújská jazyková rodina
    • Vinnebagové (Winnebago)
Tito Indiáni obývali lesnaté oblasti severovýchodu USA a jihovýchodu Kanady.

[editovat] Jihovýchod

  • Irokézská jazyková rodina
  • Kaddoská jazyková rodina
    • Kaddové (Caddo)
  • Maskogijská jazyková rodina
    • Alabamové (Alabama)
    • Apalačíové (Apalachee, Appalachee)
    • Čikasóové (Chickasaw)
    • Čoktóové (Choctaw)
    • Koasatiové (Koasati)
    • Maskogiové (Creek, Muskogee)
    • Seminolové (Seminole)
  • Sújská jazyková rodina
    • Biloxiové (Biloxi)
    • Katóbové (Catawba)
    • Ofové (Ofo)
    • Saponiové (Saponey, Saponi)
    • Tutelové (Tutelo)
  • Čitimačové (Chitimacha)
  • Jučiové (Yuchi)
  • Načezové (Natchez)

[editovat] Velké pláně

  • Algická jazyková rodina
    • Arapahové (Arapaho)
    • Atsinové (Atsina, Gros Ventre)
    • Černonožci (Blackfoot)
    • Kríové (Cree)
      • Kríové z Plání (Plains Cree)
    • Odžibvejové (Ojibwa)
      • Odžibvejové z Plání (Plains Ojibwa)
    • Šajeni (Cheyenne, Sheyenne)
  • Juto-aztécká jazyková rodina
    • Komančové (Comanche)
  • Kaddoská jazyková rodina
    • Arikarové (Arikara, Arikaree, Ree)
    • Kitsajové (Kichai, Kitsai)
    • Póníové (Pawnee)
    • Vičitové (Wichita)
  • Kajova-tanoská jazyková rodina
    • Kajovové (Kiowa)
  • Na-denéjská jazyková rodina
    • Apači (Apache)
      • Chikarijové (Jicarilla)
      • Lipanové (Lipan)
      • Meskalerové (Mescalero)
    • Kajova-Apači (Kiowa-Apache)
    • Sarsíové (Sarcee, Sarsi)
  • Sújská jazyková rodina
    • Ajovové (Iowa)
    • Assiniboinové (Assiniboin)
    • Hidatsové (Hidatsa)
    • Kamenní Indiáni (Stoney)
      • Horští Kamenní Indiáni (Mountain Stoney)
    • Kanzové (Kansa, Kanza, Kaw)
    • Kvopóové (Quapaw)
    • Mandanové (Mandan)
    • Mizuriové (Missouri)
    • Omahové (Omaha)
    • Osejdžové (Osage)
    • Otové (Oto)
    • Ponkové (Ponca)
    • Súové (Sioux)
    • Vraní Indiáni (Absaroka, Crow)
  • Tonkavové (Tonkawa)
Život Indiánů Plání byl závislý na bizonech, kteří jim poskytovali maso, kůži na stany a oblečení i suroviny. Po příchodu bílých osadníků byli bizoni téměř vyhubeni a Indiáni byli vytlačeni do rezervací.

[editovat] Náhorní plošina

  • Juto-aztécká jazyková rodina
    • Bannokové (Bannock)
  • Penutijská jazyková rodina
    • Jakimové (Yakima)
    • Klamathové (Klamath)
    • Modokové (Modoc)
    • Molalové (Molale)
    • Propíchnuté nosy (Nez Percé)
    • Sahaptinové
    • Umatillové (Umatilla)
    • Valla Vallové (Walla Walla)
  • Sejlišská jazyková rodina
    • Coeur d' Alene
    • Kalispelové (Kalispel)
    • Lilluetové (Lillooet)
    • Okanagani (Colville, Okanagan)
    • Ploskohlavci (Flathead)
    • Sejlišové
      • Vnitrozemští Sejlišové
    • Spokani (Spokane)
    • Šusvapové (Shuswap)
    • Thompsonští Indiáni (Thompson)
  • Kajusové (Cayuse)
  • Kutenajové (Kootenai, Kootenay, Kutenai)

[editovat] Severozápadní pobřeží

  • Na-denéjská jazyková rodina
    • Ejakové (Eyak)
    • Haidové (Haida)
    • Klatskaniové (Clatskanie)
    • Tlingitové (Tlingit)
  • Penutijská jazyková rodina
    • Alseové (Alsea, Alseya)
    • Cimšjani (Tsimshian)
    • Činúkové (Chinook)
    • Kalapujové (Kalapuya)
    • Kúsové (Coos, Coosan)
    • Siuslavové (Siuslaw)
    • Takelmové (Takelma)
  • Sejlišská jazyková rodina
    • Bella Kúlové (Bella Coola)
    • Sejlišové (Salish)
      • Pobřežní Sejlišové
    • Tillamúkové (Tillamook)
  • Vakašská jazyková rodina
    • Bella Bellové (Bella Bella)
    • Haislové (Haisla)
    • Kvakiutlové (Kwakiutl)
    • Makahové (Makah)
    • Nutkové (Nootka)
  • Kvileutové (Quileute)

[editovat] Kalifornie

  • Algická jazyková rodina
    • Jurokové (Yurok)
    • Vijotové (Wiyot)
  • Hokaská jazyková rodina
    • Ačumaviové (Achumawi)
    • Atsugeviové (Atsugewi)
    • Čimarikové (Chimariko)
    • Čumašové (Chumash)
    • Esselenové (Esselen)
    • Karokové (Karok)
    • Salinanové (Salinan)
    • Šastové (Shasta)
    • Pomové (Pomo)
  • Juto-aztécká jazyková rodina
    • Gabrieleňové (Gabrieleño)
    • Kavijové (Cahuilla)
    • Kitanemukové (Kitanemuk)
    • Kupeňové (Cupeño)
    • Luiseňové (Luiseño)
    • Monové (Mono)
    • Serranové (Serrano)
    • Tataviamové (Tataviam)
    • Tubatulabalové (Tubatulabal)
  • Na-denéjská jazyková rodina
    • Hupové (Hoopa, Hupa)
    • Tolovové (Tolowa)
  • Penutijská jazyková rodina
    • Kostanové (Costano)
    • Maiduové (Maidu, Maidun)
    • Mivokové (Miwok)
    • Vintuové (Wintu, Wintun)
  • Jokutové (Yocut, Yokuts)
  • Jukiové (Yuki)
  • Vappové (Wappo)

[editovat] Velká pánev

  • Juto-aztécká jazyková rodina
    • Jutové (Ute)
    • Pajutové (Paiute)
    • Šošoni (Shoshone, Shoshoni)

[editovat] Jihozápad

  • Hokaská jazyková rodina
    • Havasupajové (Havasupai)
    • Javapajové (Yavapai)
    • Kečanové (Quechan)
    • Marikopové (Maricopa)
    • Mohavové (Mohave)
    • Seriové (Seri)
    • Valapajové (Walapai)
  • Juto-aztécká jazyková rodina
    • Hopiové (Hopi)
  • Kajova-tanoská jazyková rodina
    • Tevové (Nambe, Pojoaque, San Ildefonso, San Juan, Santa Clara, Tano, Tesuque, Tewa)
    • Tivové (Isleta, Picuris, Sandia, Taos, Tigua, Tiwa)
    • Tovové (Jemez, Towa)
  • Na-denéjská jazyková rodina
    • Apači (Apache)
      • Čirikavové (Chiricahua)
      • Západní Apači (Western Apache)
    • Navahové (Navaho, Navajo)
  • Keresové (Acoma, Cochiti, Keres, Laguna, San Felipe, Santa Ana, Santo Domingo, Zia)
  • Papagové (Papago)
  • Pimové (Pima)
  • Zuňiové (Zuñi)

[editovat] Mezoamerika

[editovat] Jižní Amerika

[editovat] Andy

  • Ajmarové (Aimara, Aymara)
  • Čipajové (Chipaya)
  • Kajavajové (Callahuaya, Callawalla, Callawayo, Kallawaya)
  • Kaňariové (Cañari)
  • Kečuové (Quechua)
  • Otavalové (Otavalo)
  • Uruové (Uro, Uru)

[editovat] Amazonie

  • Aravakové (Arawac, Arawak)
  • Ašháninkové (Ashaninka)

Sitting bull

11. listopadu 2007 v 9:50 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Náčelníci
Sedící býk, anglicky Sitting Bull, lakotsky Tĥatĥáŋka Íyotake (březen 1831, Grand River - 15. prosince 1890, Standing Rock), byl významný náčelník indiánského kmene Súů (pocházel z lakotské skupiny Hunkpapů).
Sedící býk se narodil v rodině náčelníka stejného jména, které v lakotštině zní Tĥatĥáŋka Íyotake. Byl vychován otcem a svými strýci v obratného lovce a bojovníka, již ve věku deseti let složil svého prvního bizona. Postupně prokázal své schopnosti ve všech čtyřech vlastnostech, které Lakotové považovali za nejdůležitější: statečnosti, štědrosti, moudrosti a síle.
Sedící býk se ve své době řadil mezi nejvýznamnější indiány. 25. června 1876 vedl kmeny Súů ve slavné bitvě u Little Big Hornu, kde byla zcela poražena 7. kavalerie plukovníka Custera. Do bitvy Sedící býk shromáždil asi 7 indiánských kmenů, asi 3 000 mužů a k tomu jejich rodiny. Že se stal válečným náčelníkem všech kmenů, vůbec nebylo běžné, protože každý kmen měl své vůdce a ti pro něj byli nejvyšší autoritou. Tito muži však Sedícího býka zvolili a podřídili se mu v dobách bojů proti vládě.
Jedna bitva však nevyhrává válku a Sedící býk na několik let našel azyl v Kanadě (1877-1881), kde se k indiánům vláda chovala podstatně lépe. Přesto se Sedící býk vrátil do USA. Jeho skupina byla poslední, která zbyla, a i ona se smířila s rezervací. Týpí vyměnil za srub a žil v rezervaci. Nějakou dobu jezdil s cirkusem Williama Codyho (známějšího pod jménem Buffalo Bill) a "show business" se mu celkem líbil. Lidé mu platili za podpis. Nezapomněl však na jednu ze čtyř základních vlastností - štědrost, a tak většinu toho, co vydělal, rozdal.
Sedící býk v roce 1885
Památník Sedícího býka

Náčelníci

11. listopadu 2007 v 9:49 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Náčelníci
Splašený kůň, anglicky "Crazy Horse", lakotsky "Tĥašúŋka Witkó" (asi 1845, Bear Butte, Jižní Dakota - 5. září 1877, Fort Robinson, Nebraska) byl válečný náčelník indiánského kmene Lakotů (Siouxů), skupiny Oglala. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších náčelníků, který se v druhé polovině 19. století proslavil především vítězstvím nad armádou USA v bitvách u Rosebudu a Little Bighornu
O přesném datu a místu, kde se Splašený kůň narodil, se vedou spory. Podle vzpomínek jeho vrstevníků se usuzuje, že se narodil mezi roky 1840 a 1845. Nejčastěji se jako jeho rodné místo uvádí okolí Bear Butte anebo Rapid Creek, obojí v Jižní Dakotě. Jeho otec, původně stejného jména, Tĥašúŋka Witkó (později se přejmenoval na Waglúla - Červ), byl medicimanem Oglalů, jeho matka, Žena s chrastící dekou (Rattling Blanket Woman) pocházela z kmene Brulé. Když se Splašený kůň narodil, dostal dětské jméno Kudrnatý (anglicky Curly), tedy jméno, které odkazovalo na jeho světlejší a vlnitější vlasy, které byly spolu s jeho světlou pletí mezi Lakoty poněkud neobvyklé. Jeho matka brzy zemřela a tak se na výchově malého chlapce podílela sestra jeho matky, Pěkná žena (anglicky Good Looking Woman).
Mezi první kontakty malého Splašeného koně s bílými lidmi patřil útok poručíka Grattana a jeho vojáků na tábor Lakotů (tzv. Grattanův masakr, 19. srpna 1854), během něhož byl zabit náčelník Porážející medvěda (anglicky Conquering Bear). Splašený kůň krátce poté získal svou vizi, která podle lakotské tradice předurčila jeho další budoucnost. Během konce 50. a počátku 60. let 19. století si Splašený kůň v nejrůznějších šarvátkách a potyčkách s nepřátelskými kmeny získává uznání svých soukmenovců coby výjimečně statečný bojovník.

[editovat] Války s bílým mužem

Po masakru Šajenů u Sand Creeku v Coloradu v roce 1864 se Lakotové spojili s Šajeny, aby společně čelili přívalu Američanů na jejich území. Pod vedením náčelníka Lakotů Rudého oblaka se mladý Splašený kůň účastní lednových nájezdů Indiánů na město Julesburg v Coloradu (7. ledna 1865) a na oblast kolem řeky South Platte (v lednu téhož roku). V červnu roku 1865 Splašený kůň spolu s dalšími napadá vojáky u potoka Horse Creek a později, 25. - 26. července se vyznamenává jako návnada při pasti na vojáky u Platte Bridge. Statečnost a obrovská odvaha přinesla Splašenému koni své ovoce: stává se válečným náčelníkem (lakotsky "Ógle Tĥáŋka Un").
V letech 1866 - 1868 pokračovala válka Rudého oblaka se Spojenými státy. Lakotové a Šajeni napadají vojenské pevnosti podél celé tzv.Bozemanovy cesty, po níž putovaly stovky osadníků dál na západ. Splašený kůň vede své bojovníky v mnoha šarvátkách s vojáky a znovu slaví úspěch coby návnada při vylákání osmdesáti vojáků z pevnosti Fort Phil Kearney, aby je následně Indiáni do jednoho v prérii pobili (tzv.Fettermanův masakr, 21. prosince 1866). Tato taktika se Indiánům vyplatila, protože Spojené státy ustoupily a 6. listopadu 1868 byla v pevnosti Fort Laramie podepsána mírová smlouva mezi generálem Williamem T.Shermanem a náčelníkem Rudým oblakem. Tato smlouva zaručovala Indiánům právo na nerušený lov bizonů na jejich území, stažení amerických vojáků z pevností v tomto území a uzavření tzv.Bozemanovy cesty.
Radost z vítězství Indiánů nad armádou USA kalila (v té době již proslavenému) Splašenému koni událost, která proti sobě popudila některé klany mezi Lakoty. Splašený kůň odjel na výpravu s Černou bizoní ženou (anglicky Black Buffalo Woman), která byla do té doby manželkou Žádné vody (anglicky No Water). Žádná voda oba milence dohnal a nečekaně na Splašeného koně vystřelil. Kulka však prošla Splašenému koni horní čelistí na pravé tváři a Splašený kůň přežil. Spor ale rozdělil Lakoty na dva tábory, a Splašený kůň následně ustoupil: Černá bizonní žena se vrátila ke svému původnímu manželovi. Kvůli vzniklým problémům byl Splašenému koni odebrán titul válečného náčelníka. Ještě v témž roce (1868) se Splašený kůň oženil s Černou šálou (Black Shawl), která mu porodila dceru pojmenovanou Oni se jí bojí (They Are Afraid Of Her).

[editovat] Bitva u Little Bighornu

Počátkem 70.let 19. století se na Splašeného koně valí jedna rána osudu za druhou. V Černých horách (Paha Sapa), které byly pro Lakoty posvátné, bylo Američany objeveno zlato. Navzdory podepsané mírové smlouvě z roku 1868 se do těchto míst začaly vydávat první expedice zlatokopů a stavět nové osady. V roce 1871 zlatokopové zabili Malého jestřába, mladšího bratra Splašeného koně. V témž roce zemřela jeho tříletá dcera na nemoc přivlečenou bělochy: choleru. I přes protesty Rudého oblaka se zvětšoval příval nových osadníků na území Lakotů a Šajenů, docházelo k mnoha menším šarvátkám mezi oběma stranami.
V srpnu roku 1872 se Splašený kůň se svými muži přidává k výpravě náčelníka lakotských Hunkpapů Sedícího býka (anglicky Sitting Bull, lakotsky Tĥatĥáŋka Íyotake) proti vojákům, kteří v rozporu s mírovou smlouvou doprovázeli stavbaře Severní pacifické dráhy. Bitva u potoka Arrow Creek byla prvním střetnutím mezi Lakoty a americkými vojáky od smlouvy z Laramie. Další drobnější střety pak pokračovaly. Americká vláda nedokázala čelit tlaku zlatokopů, železnice a nových osadníků a vytvořila několik menších rezervací, do nichž se měli Lakotové a Čejeni stáhnout z prérií. Splašený kůň, stejně jako Sedící býk, to odmítl a zůstával se svými lidmi dál na původním území Lakotů.
V roce 1876 byly vyslány tři vojenské oddíly pod vedením generála George Crooka, plukovníka Johna Gibbona a generála Alfreda Terryho (včetně 7.kavalerie s podplukovníkem Custerem), aby přiměly vzpurné Indiány ke stažení do rezervací. Dne 17. června 1876 se spojené síly Splašeného koně a Sedícího býka střetly s vojáky generála Crooka v bitvě u Rosebudu a zahnaly jeho 1000 vojáků a 300 indiánských stopařů na ústup. Jen o několik dní později, 25. června 1876 zaútočil na obrovský tábor Lakotů a Šajenů ambiciózní podplukovník Custer se svou Sedmou kavalerií, viz bitva u Little Bighorn.
Custer, aniž by znal velikost a bojeschopnost tábora Lakotů a severních Šajenů (která ve skutečnosti mnohonásobně přesahovala jeho možnosti), rozdělil své síly a zaútočil ze tří směrů na indiánské ležení. Indiáni nejprve odrazili útoky majora Rena z jihu (Reno ustoupil a zakopal se na strmých březích říčky Little Bighorn), aby poté donutili k ústupu i samotného Custera (třetí oddíl kapt. Benteena moudře ustoupil sám poté, co zjistil, proti jak velké přesile stojí). Výsledkem protiútoku Lakotů a Šajenů pod vedením Splašeného koně a náčelníka Žluče (lakotsky Phízi) bylo vyhlazení Custerova oddílu včetně velitele samotného. Jednalo se o nejdrtivější porážku armády USA do té doby.

[editovat] Poslední roky života Splašeného koně

I přes porážku v bitvě u Little Bighornu pokračovali vojáci v pronásledování těch Indiánů, kteří se nestáhli do rezervací. Dne 9. září 1876 se znovu utkal Splašený kůň se svými asi 800 bojovníky s vojáky generála Crooka poté, co přispěchali na pomoc napadenému táboru náčelníka Minikonžuů Amerického koně u Slim Buttes. Sedící býk se svými lidmi opustil území Spojených států, aby našel azyl v Kanadě, mnozí další náčelníci se vzdali v rezervacích, jen Splašený kůň odmítl jak opustit rodnou půdu, tak žít v rezervacích.
V lednu 1877, během třeskuté zimy, se Splašený kůň společně s šajenským náčelníkem Dva měsíce pokusil domluvit s generálem Milesem na příměří, avšak došlo k vzájemné přestřelce (tzv.bitva u Wolf Mountain). Lakotové, kteří ještě stále zůstávali se Splašeným koněm, byli armádou nuceni k neustálému pohybu v mrazivých teplotách, lidé začínali hladovět. Během zimy a jara 1877 se mnoho Indiánů vzdalo v rezervacích.
V březnu téhož roku se za Splašeným koněm z rezervace vydal jeho strýc, náčelník Skvrnitý ohon, aby ho přemluvil k stažení se do rezervace. Neuspěl, a tak byl 27. dubna vyslán náčelník Rudý oblak s týmž úkolem. Splašený kůň, s ohledem na své vyhladovělé a vyčerpané nejvěrnější, slíbil, že vzdá. Dne 6. května 1877 se Splašený kůň se svými několika sty Lakoty vzdal v Rezervaci Rudého oblaka v pevnosti Fort Robinson.
Protože ke Splašenému koni v té době vzhlíželo mnoho Indiánů, snažili se mu Američané předcházet a víc ho připoutat k životu v rezervaci. Byl jmenován důstojníkem indiánských zvědů v armádě a pozván do Washingtonu D.C.. Splašený kůň cestu na východ stále odříkal a v srpnu 1877 odmítl jít bojovat proti Indiánům Nez Percé, kteří utekli z rezervace v Idaho. Úcta, kterou Splašený kůň požíval mezi ostatními Indiány a pozornost, které se mu dostávalo od vlády USA, vzbuzovaly stále větší žárlivost mezi ostatními (zejména Skvrnitým ohonem a Rudým oblakem), a znovu se otevřely staré spory mezi jednotlivými klany. O Splašeném koni se začaly šířit nepravdivé informace, že se chystá utéct z rezervace či dokonce zavraždit generála Crooka.
Když odvezl svou ženu, která onemocněla cholerou, k jejím rodičům v rezervaci Skvrnitého ohona, Američané skutečně uvěřili, že se pokouší o útěk. Pod záminkou, že musí vše objasnit, ho 5. září 1877 přiměli se vrátit se do Fort Robinson, kde se ho vojáci za pomoci indiánské policie pokusili zatknout. Splašený kůň vzdoroval a během potyčky byl probodnut bajonetem vojáka Williama Gentilese, zatímco mu držel ruce jeho bývalý spolubojovník (nyní člen Indiánské policie) Malý velký muž. Splašený kůň, ve věku okolo 30-35 let, ještě téže noci zemřel. Jeho rodiče pohřbili tělo kdesi v Badlands.

[editovat] Sporná fotografie Splašeného koně

Splašený kůň se zapsal do historie i tím, že se údajně nikdy nenechal vyfotografovat. Bylo to vysvětlováno jeho vírou v tradice Lakotů, kteří fotografování mnohdy odmítali z obavy ze ztráty duše. Když byl učiněn pokus vyfotografovat Splašeného koně poté, co umírající ležel ve vojenském baráku ve Fort Robinson, Splašený kůň to odmítl.
V roce 2003 zakoupilo Muzeum Custerova bojiště v Montaně fotografii pořízenou fotografem Jamesem Hamiltonem, o níž se začalo mluvit jako o fotografii Splašeného koně (viz fotografie výše). Fotografie byla zkoumána mnoha odborníky, avšak ani poté nebylo možné s jistotou říct, že se skutečně jedná o Splašeného koně. Muž na fotografii má skutečně některé shodné charakteristiky se slavným náčelníkem Lakotů (např. účes, světlejší barva vlasů a pleti oproti jiným Indiánům), kritici však upozorňují na to, že není vidět jizva, kterou Splašený kůň měl na levé tváři od incidentu s Žádnou vodou. Zarážející je také fakt, že se fotografie objevila až nyní, po tolika letech. Nezbývá tedy než konstatovat, že by si úsudek o fotografii Splašeného koně měl udělat každý sám.
Sedící býk, anglicky Sitting Bull, lakotsky Tĥatĥáŋka Íyotake (březen 1831, Grand River - 15. prosince 1890, Standing Rock), byl významný náčelník indiánského kmene Súů (pocházel z lakotské skupiny Hunkpapů).
Sedící býk se narodil v rodině náčelníka stejného jména, které v lakotštině zní Tĥatĥáŋka Íyotake. Byl vychován otcem a svými strýci v obratného lovce a bojovníka, již ve věku deseti let složil svého prvního bizona. Postupně prokázal své schopnosti ve všech čtyřech vlastnostech, které Lakotové považovali za nejdůležitější: statečnosti, štědrosti, moudrosti a síle.

Blezkovka č. 1

10. listopadu 2007 v 21:58 BLESKOVKY
V blezkovce jsou na výběr odpovědi když je tam třeba h)pow wow tak si na papir napiš písmeno h
TAJENKU napiš do komentářů
1. Sitting bull(sedící býk)byl náčelník ?
a)Lakotů
b)Nakotů
r)Dakotů
2.V jakém roce vypukla bitva u Little bighornu?
g)23.5.1856
n)25.6.1876
i)25.4.1796
3. Kdo nepatří k siouxům?
e)Crazy Horse
f)Two Bear
i)Hiawatha
4.Co znamená "Old Shaterhand"?
š)"Stará pěst co drtí"
p)"Starý silný muž"
e)"Stará medvědobijka"
5.V čem nebidleli Irokézové?
e)Vigvam
i)Tee-pee
u)Long House(Dlouhý dům)
6.Kdo obíval Machu Picchu?
n)Inkové
a)Aztékové
u)Čerokézové
7.Kolem kterého století přišli do ameriky Aztékové?
g)15 století p.n.l.
z)15 století n.l.
á)13 století n.l.
8.Jak Kryštof Colombus pojmenoval obyvatele Ameriky?
b)Indián
j)Američan
i)Viking
9.Byl Hiawatha gramotní?
e)Ano
d)Ne

anketa 2

10. listopadu 2007 v 18:27 | Splašený Mustang |  ankety
da

anketa

10. listopadu 2007 v 18:20 | Splašený Mustang |  ankety
as

Obrázky

10. listopadu 2007 v 18:04 | Splašený Mustang |  obrázky

Výroba lapače snů

10. listopadu 2007 v 16:24 | Splašený Mustang |  lapače snů
1. Budeme potřebovat větvičku
2. Budeme potřebovat kůži-provázek
3. budeme potřebovat Kůži či látku ve tvaru kruhu
4. Budeme potřebovat peří =
5. A budou se nám hodit nůžky a jehla a nit
Začínáme vyrábět
1. Vezmeme větvičku a provázkem omotáme tak aby nebyla vydět
2. Kůži nebo látku vezmeme udělame z ní kolo a umístíme doprostřed tak, aby byla tak 1cm od větvičky, nebo někoho poproste nebo jestli to umíte sami aby vám udělal síťku.
3.Kůži či látku nebo síťku vezmeme a na latce nebo kůži uděláme u krajů dírky, těmi pak provlékneme nit a uvážeme ji kolem větvičky tak aby byla napnutá, u sítky uděláme háčky a pak je postup stejný
4. Pak vezmeme peří a připevnímeho a můžeme je nějak ozdobit takto připevnujte