Mnoho cest vede z prérie, ale do vašeho srdce jen jedna.

Čerokíové čast čtvrtá

11. listopadu 2007 v 10:14 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Charakter a úskalí vzájemných vztahů
Po příchodu bílého obyvatelstva se život indiánských kmenů začíná postupně komplikovat a později dramaticky měnit. První přistěhovalci, kteří osidlovali regiony severoamerického kontinentu, nebyli vůči původnímu obyvatelstvu vyloženě nepřátelští. Díky tomu, že tvořili podstatnou menšinu a v novém prostředí se teprve aklimatizovali, zakládali své ranče s respektem k místním indiánům. Postupem času se však neustávající přistěhovalecké vlny postaraly o masivní nárůst počtu bílých a tím také o neustálé zvyšování potřeby půdy. Pozdější přistěhovalci se již nedívali na původní obyvatelstvo s respektem, ale jako na "barbarské" kmeny, na které není třeba brát ohled při svých územních expanzích. Usidlovali se tak na indiánské půdě, kterou prohlašovali za vlastní a dramaticky ji měnili. Indiáni neměli potřebu osobně vlastnit rozsáhlá množství půdy, jejich způsob života to nevyžadoval. Co však potřebovali, byla zvěř a možnost volného pohybu po krajině. Znečištěné řeky od osad a měst bílých, ploty a hranice jejich rančů, či jejich způsob života, který nerespektoval tradiční přírodní zdroje se postupem času staly vážným problémem, který si Indiáni nemohli dovolit neřešit.
Původně se snažili oslovit zástupce jednotlivých kolonií a dohodnout se na určitých hranicích, za které se bílé obyvatelstvo nebude více rozpínat. Bohužel neustálý přísun a populační nárůst místních novousedlíků spolu s ignorantským přístupem vůči domácímu obyvatelstvu tyto dohody neustále narušovaly, či zcela znemožňovaly.
Za této situace byly indiánské kmeny nuceny přistupovat k bílým stejně, jako dříve k okolním nepřátelským kmenům. Indiánské války, které byly důsledkem této situace byly nebývale kruté a bezcitné. Na jedné straně bylo původní obyvatelstvo, které bojovalo o možnost holého přežití, na straně druhé bílí přistěhovalci, kteří svého protivníka považovali za méněcenného a tím způsobem se k němu také chovali.

[editovat] Vývoj osidlování

Od prvního kontaktu s bílými, kdy cestovatel de Soto procházel zeměmi Cherokee, nedošlo k dalšímu bližšímu setkání obou skupin po dalších ca. 100 let. Krajem cestovaly pouze málo početné skupiny španělských dobrodruhů, kteří však nezakládali trvalá osídlení. Stejně tak španělské snahy o těžbu v okrajových částech těchto teritorií nebyly úspěšné a nevytvořili podmínky pro trvalá usídlení.
K prvnímu zaznamenanému kontaktu s britskými usedlíky došlo v souvislosti se snahou Britů dislokovat kmen Powhatin, žijící v okolí James River Falls. Poté co se Angličanům podařilo po dlouhém období bojů kmen vytlačit z jejich vesnice, obsadili ji bojovníci Cherokee, aniž by Britové stačili zajistit pozice. S touto situací byli pochopitelně krajně nespokojeni. Přizvali si proto kolem sta bojovníků kmene Pamunky. (V běžné praxi se Britové, či jiné národnosti novousedlíků při svých válečných taženích proti Indiánům rády spojovaly s některými ze znepřátelených indiánských kmenů, aby tak usnadnili svůj vojenský postup. Tato technika byla velice účinná) Spojené síly Britů a Pamunky však utrpěly těžkou porážku a byly nuceny žádat o uzavření míru.
První známé trvalé anglické osídlení na území dnešní Jižní Karolíny vzniklo v roce 1670 a první zaznamenaná písemná dohoda se zástupci kmene Cherokee se uskutečnila roku 1684. Počátek sedmnáctého století provázely pravidelné šarvátky mezi oběma rasami. Guvernér Jižní Karolíny byl obviňován ze zajímání a zotročování indiánských obyvatel i v období míru. Na druhou stranu se ale poměrně často skupiny bojovníků Cherokee přidávaly k Angličanům, aby je podpořily ve válčení s nepřátelskými kmeny. Tímto způsobem byl koncem roku 1713 z teritoria zcela vytlačen kmen Tuscarora. O dva roky později se Cherokee odmítli připojit do spiknutí kmene Yamassee, které vyústilo v krvavý masakr bílých. Toto odmítnutí posloužilo jako záminka pro kmen Creeků, aby napadli vesnice Cherokee. Tak začala postupná destrukce, která trvala zhruba dalších sto let a na jejím konci byla skoro kompletně zničena veškerá města Cherokee.
V období od roku 1700 do 1763 byly jednotlivé kmeny v regionu zataženy do koloniálních rozporů mezi Španěly, Angličany a Francouzi a často sloužily jako politická zástava pro zajištění zájmů té které koloniální mocnosti.

[editovat] Přístupy různých koloniálních mocností

Existoval velký rozdíl v přístupu přistěhovalců z těchto různých zemí vůči domácímu obyvatelstvu. Hlavně Francouzi byli mnohem družnější a sňatky napříč etnickými skupinami nebyly výjimkou. Příslušníci takto vzniklých rodin si stále uvědomovali svoji příslušnost k Francii, které byli oddáni, ale uznávali a respektovali také původní indiánské tradice a způsob života. Toto lze u Angličanů sledovat zcela výjimečně. Na Indiány shlíželi shora jako na méněcennou rasu a uznávali jejich požadavky pouze, pokud je k tomu donutily okolnosti. V průběhu několika generací se vztahy mezi oběma etniky (Angličané versus Cherokee) dále vyhrocovaly, hlavně díky přímému kontaktu s Hraničáři, obyvateli okrajových regionů, kteří se vzájemně s původním obyvatelstvem doslova nenáviděli a nenechali si uniknout příležitost jejich pozice dále oslabovat. Na sklonku roku 1773 byly třemi různými dohodami Cherokee zbaveni v podstatě celého svého původního rozsáhlého loveckého teritoria. Expanze bílých usedlíků je však před sebou dále postupně vytlačovala s takovou rychlostí, že většina územních dohod byla bílými porušena, ještě než stačily vstoupit v platnost.

[editovat] Indiáni v Americké válce za nezávislost

V době vypuknutí Americké Války za nezávislost byli indiáni pevně sjednoceni proti Hraničářům. Pro indiánské kmeny byla jedinou uznávanou autoritou vláda Velké Británie a byli si dobře vědomi toho, že od zástupců kolonií nemohou očekávat nic dobrého. V druhé polovině roku 1776 začali Indiáni spolu s Konzervativci postupně brutálně napadat bílé hraniční osady v Jižní Karolíně a Georgii.
Americké kolonie si uvědomovaly nebezpečí těchto trvalých útoků a nemožnost dlouhodobě udržet všechny příhraniční posty. Rozhodly se mu předejít spojením vojenských sil Jižní Karolíny, Severní Karolíny, Virginie a Georgie. Armáda pod velením Generála Griffitha Rutherforda o síle 2.400 mužů překročila Blue Ridge Mountains a udeřila přímo v srdci Cherokee, kteří nebyli schopni takové koncentrované síle vzdorovat. Po připojení sil plukovníka Andrew Williamse byli zdecimováni Cherokee na území Georgie a Severní Karolíny. Mezitím se vojenské síly Virginie pod vedením plukovníka Williama Christiana spojily se zálohou Severní Karolíny a muži z posádek na postech v Tennessee. Tyto spojené síly postupovaly proti Indiánům a Konzervativcům, které konfrontovaly na řece French Broad River. Nedošlo k bitvě většího rozsahu, protože se Indiáni stáhli před tak obrovským nátlakem a bojiště opustili. Umožnili tím však Revoluční Armádě volný průchod svými sídlišti, které byly následně zničeny a obyvatelům se podařilo pouze zachránit holý život útěkem. V tomto vojenském tažení si Cherokee uvědomili marnost svých snah o vojenské řešení situace. Vydali delegaci svých zástupců s prosbou o uzavření míru.
Vyjednávací pozice však byla pro Cherokee více než špatná. Důsledkem toho se museli podřídit podmínkám stanoveným koloniemi.
  • Ztratili všechno svoje území v Jižní Karolíně a v Tennessee
  • Museli se podrobit dohledu agentů, tehdejších zbrojních inspektorů, kteří kontrolovali život kmene, zda nemá nepřátelské tendence.
Mnozí tyto podmínky neunesli a opustili své domovy, aby časem vytvořili exilové bojovnické oddíly. Pod vedením náčelníka Dragging Canoe podnikali brutální výpady vůči bílým usedlíkům. Byli poraženi a jejich nová sídla zničena o 3 roky později.
Poslední naděje na zlepšení situace padla roku 1780 s porážkou Britských královských sil koloniemi po bitvě u Kings Mountain a Cherokee byli vydáni na milost či nemilost amerických Hraničářů.

[editovat] Osobnosti, události 19. století

[editovat] Sequoyah

Sequoyah je považován za jednoho z největších myslitelů a morálních rádců kmene Cherokee. Pravděpodobně se jedná o jediného člověka, který sám vynalezl ucelenou koncepci písma, aniž by před tím uměl číst, či psát v jakémkoli jiném jazyce.
Narodil se ze smíšeného manželství, matka pocházela z kmene Cherokee a jeho otec byl slavný scout a voják Nathaniel Gist. Byl vychován jako řadový člen společnosti k základním indiánským dovednostem.
V pozdější době se zúčastnil řady významných bitev, mj. po boku dalšího významného člena kmene, Janalusky. Později se uplatnil hlavně ve vyjednávání s bílými přistěhovalci a kmenové politice. Byl signatářem významných územních smluv.
Jeho největším přínosem je však vynález písma Cherokee. Inspirovala ho bezesporu dovednost bílých, písemně zaznamenávat historické události a příběhy. Toto bylo v indiánských kruzích považováno za výsadu bílých, a proto byly jeho snahy o vynalezení vlastního kmenového písma neustálým terčem kritiky, jak ze strany jeho přátel a rodiny, tak i kmenových autorit. Do této doby však veškeré vědomosti byly v rámci kmene předávány ústním podáním a Sequoyah si uvědomoval, jakým způsobem by se zvýšila úroveň a znalosti obyvatel, kdyby bylo možné vše zaznamenávat a předávat dalším generacím v písemné formě, jak to viděl u bílých.
I přesto, že byl terčem posměchu a útoků (i ze strany svojí ženy, která dokonce jednou spálila veškeré fragmenty jeho poznámek, zaznamenané na tenké kůře), vytrval ve svém snažení po dobu několika let. Je třeba si uvědomit, že tyto snahy ovládnout umění bílých byly některými autoritami považovány za rouhačské, předurčující zhoubu celého kmene, a proto nejen Sequoyah, ale celá jeho rodina byly v určitém období vystaveny nepřátelským reakcím společnosti.
Ani po technické stránce to neměl lehké. Nejdříve se snažil vynalézt specifický symbol pro každé jednotlivé slovo jazyka Cherokee. Poté, co jich vytvořil enormní množství, začal zjišťovat, že není možné si takový objem symbolů zapamatovat. Vydal se tedy cestou vytváření symbolů pro jednotlivé věty, ale i tato se zakrátko ukázala jako nesprávná kvůli nesčetnému množství způsobů, jak věty tvořit. V poslední fázi začal poslouchat rytmu a jednotlivým zvukům, které se v jazyce objevovaly. Pro každý zvuk pak navrhl symbol. Problémem, kterému zde musel čelit byla vzájemná podobnost jednotlivých znaků a dlouho nevěděl, jak ho překonat, až se mu do ruky dostala část anglických novin. I když nedokázal jednotlivá anglická písmena identifikovat, použil jejich podobu, kterou spojil se svými předchozími náčrty a vytvořil tak snadno zapamatovatelné písmo, zachycující zvukovou podstatu jazyka Cherokee.
Jeho konečná abeceda se skládala z 86ti symbolů, reprezentujících všechny zvuky aplikované v řeči Cherokee. Po představení tohoto písma byla zjištěna jeho bezchybná funkčnost a snadná zapamatovatelnost. Někteří členové byli schopni naučit se číst a psát během několika dnů a tyto znalosti dále předávali. Zájem o učení číst a psát byl obrovský. Roku 1825 přeložil David Brown, učenec kmene Bibli do jazyka Cherokee a roku 1828 se misionáři pro východní oblast Cherokee, Dr. Samuelu Worcesterovi podařilo získat tiskařský stroj. Tak se zrodily celokmenové noviny The Phoenix, které vycházely jak v anglickém, tak v jazyce Cherokee.
Předmětem dohody bylo celkové odsunutí Indiánů do pro ně vymezených teritorií v Oklahomě a vyplacení odstupného 5 milionů amerických dolarů jako náhradu škod vzniklých Indiánům ztrátou svých východních teritorií a nákladů spojených s přesunem. I když tato dohoda byla ratifikována a vykonána Spojenými Státy, nebyla nikdy podepsána a schválena skutečnými zástupci kmene Cherokee. V této době byl právoplatným zvoleným vůdcem Cherokee náčelník John Ross. Ten odmítl přistoupit na podmínky dohody a odmítl přijmout peněžní náhradu. Shromáždil petici s 15.000 podpisy Cherokee proti této dohodě a jasně se vyjádřil, že byla podepsána kmenovými příslušníky, kteří neměli právo jednat za celý kmen a je z oficiálního pohledu Cherokee neplatná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klik že stu byl

(=:klik:=) 100% (911)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama