Mnoho cest vede z prérie, ale do vašeho srdce jen jedna.

Čerokíové čast pátá

11. listopadu 2007 v 10:15 | Splašený Mustang-Wikipedia |  Indianské kmeny
Předmětem dohody bylo celkové odsunutí Indiánů do pro ně vymezených teritorií v Oklahomě a vyplacení odstupného 5 milionů amerických dolarů jako náhradu škod vzniklých Indiánům ztrátou svých východních teritorií a nákladů spojených s přesunem. I když tato dohoda byla ratifikována a vykonána Spojenými Státy, nebyla nikdy podepsána a schválena skutečnými zástupci kmene Cherokee. V této době byl právoplatným zvoleným vůdcem Cherokee náčelník John Ross. Ten odmítl přistoupit na podmínky dohody a odmítl přijmout peněžní náhradu. Shromáždil petici s 15.000 podpisy Cherokee proti této dohodě a jasně se vyjádřil, že byla podepsána kmenovými příslušníky, kteří neměli právo jednat za celý kmen a je z oficiálního pohledu Cherokee neplatná.
Jackosnův nástupce, současný prezident Martin Van Buren (05.12.1782 - 24.07.1862), který zastával úřad v letech 1837 - 1841 petici neuznal a pověřil generála Winfielda Scotta vykonáním dohody.
Přestože v Kongresu Spojených Států Amerických byly iniciovány četné debaty na podporu územních práv Indiánů, nebyla tato kampaň dost silná nato, aby zamezila odsunutí, stanovenému na 26. květen 1838.
Nepomohlo ani to, že se na této kauze pro podporu Indiánů osobně podílely uznávané a vlivné osobnosti jako Henry Clay, Daniel Webster, či Davy Crockett. Jejich snahy ztroskotaly 10. května 1838, kdy generál Winfield Scott vydal příkaz k nucenému odsunu. Podle něj měli být všichni Cherokee žijící ve zbytcích jejich původních východních teritorií násilně koncentrováni do sběrných táborů a deportováni na západ.

[editovat] Cesta slz, čili "The Trail of Tears"

V jazyce Cherokee Nunna daul Isunyi - "cesta, na které jsme plakali" referuje o největší tragédii v historii kmene, při které došlo k usmrcení více než 4.000 obyvatel, ztrátě veškerého majetku a do značné míry i cti a vlastní identity.
Až do 23. května 1838 se mohli Cherokee dobrovolně vystěhovat ze svých původních domovů a vydat se na cestu do teritorií určených vládou. Ti, kteří tak neučinili byli předmětem akce, započaté 26. května 1838. Toho dne začal generál Winfield Scott s armádou o síle 7.000 mužů násilně shromažďovat Cherokee do sběrných táborů. Akce začala v Georgii, dále postupovala v Tennessee, Severní Karolíně a Alabamě.
Předmětem armádního odsunu v první vlně bylo na 17.000 lidí, spolu s ca. 2.000 černými otroky, vlastněnými bohatými členy kmene. (Nejen písmo, ale i další koloniální zvyklosti včetně otrokářství a plantážnictví si některé skupiny Cherokee osvojily po vzoru bílých. Díky tomu byli Cherokee považováni za jeden z pěti civilizovaných kmenů)
První ztráty na životech se projevily již ve sběrných táborech, kdy špatná psychická situace, nedostatek ošacení i jídla stály mnohé životy. Potraviny byly sice vojáky poskytovány všem deportovaným, ale nebraly ohled na jejich tradiční způsob stravování, takže způsobovaly průjmy a četná onemocnění, kterým spolu s psychickým a fyzickým vyčerpáním podléhaly zejména děti a staří. Také díky rychlému provedení odsunu nechali za sebou Indiáni veškerý svůj majetek, často i potřebné oblečení, či boty. Toto se potom projevuje hlavně v zimních měsících, kdy se množí úmrtí na zápal plic a podchlazení. Takovou smrtí zemřela i manželka náčelníka Johna Rosse.
Celá cesta do Oklahomy byla dlouhá 1.900 km a většinou probíhala pěšky, místy kombinovaná s vozy s koňským spřežením, či lodí.
Pro nelidské podmínky a šíření epidemií ve sběrných táborech byla generálu Scottovi předána petiční prosba o pozdržení procesu odsunutí s ohledem na počasí. Té bylo vyhověno a mezitím i John Ross uznal konečnou porážku. Podařilo se mu přesvědčit vládní zástupce o převedení dalších odsunů pod dohled Koncilu Cherokee . Tak se zbytek, asi 11.000 lidí vydal na cestu v ca. 13 skupinách ve vlastní režii kmene. I přesto, že se v tomto případě značně zlepšily podmínky, mnozí podlehli nemocem a celkovému vyčerpání.
Celkový počet obětí není přesně známý. Americký doktor a misionář, Elisu Butler, který absolvoval cestu s jednou skupinou odhadl ztráty na 2.000 lidí v kempech a 2.000 v průběhu cesty. Toto číslo je dodnes nejvíce citovaným. Existují však také pozdější vědecké demografické studie, které se pohybují od 2.000 do 8.000 mrtvých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama