Mnoho cest vede z prérie, ale do vašeho srdce jen jedna.

Prosinec 2007

deset medvědů

19. prosince 2007 v 10:34 | hodně smíchu a google |  Náčelníci
S lítostí oznamuji že náčelník deset medvědů skonal dne 13.12.
A proto držte alespoň minutu ticha, a pak zpívejte píseň smutku, tento náčelník si t zaslouží.....
Píseň smutku- Bratře, opouštíš nás.

Kojoti

19. prosince 2007 v 10:29 | google a hodně smíchu |  Zálesák

Vinnetou

19. prosince 2007 v 10:26 | hodně smíchu a nějaký stránky |  Filmi

Děj filmu:

(1) Střelná rána, která ve filmu Poslední výstřel mířila Vinnetouovi do srdce, nebyla smrtelná. Těžce raněný náčelník byl tehdy pochován, ale díky péči medicinmana se opět uzdravil a žil mnoho let o samotě v horách. Jednoho dne hledají Spencer a jeho žena Mary úkryt před deštěm a zabloudí k Vinnetouově jeskyni. Apač je pozve k ohni a postará se o jejich nemocné dítě. Spencer však náčelníkem pohrdá a pokouší se ho dokonce okrást. Druhý den narazí na své kumpány a společně přepadnou dva Indiány z kmene Assiniboinů - Rychlého jelena a Tanku, tedy syna a vnuka starého Tasha-tunky. Rychlého jelena zabijí, ale mladého Tanku chtějí pověsit. Okolo zrovna projíždějí noví přistěhovalci a jeden z nich, John Mayotte, se pokusí Tanku zachránit, avšak bezúspěšně. Vinnetou vše z povzdálí sleduje, dva bandity se mu podaří zneškodnit, avšak Spencer uteče. Ten pak rychle naloží Mary na koně, ale svého syna nechá na místě. Vinnetou chlapce najde, vezme ho k sobě a vrací se zpět k místu neštěstí, kam už dorazil náčelník Tasha-tunka. Tanka slíbí Vinnetouovi, že malého Davida přijme za vlastního a odvede ho do své vesnice. Vinnetou se vydává po stopách vraha.
Mezitím si přistěhovalci vyhlédli krásný kus země, kde by se rádi usadili. Setkávají se s Vinnetouem a Tasha-tunkou. Když se starý Indián dozví, že se John pokusil zachránit jeho vnuka, dovolí jim na území Assiniboinů zůstat. Spencer má strach z pomsty Indiánů a chce co nejrychleji zmizet. Mary však odmítá odjet bez syna a prosí muže, aby jí Davida našel. Ukáže mu kousek zlata, který dostala od Vinnetoua, a slíbí mu, že když jí syna přivede zpět, prozradí mu, kde je toho zlata více. Spencer zjistí, že se chlapec nachází v péči Tankovy ženy Kish-kao-ko a přepadne ji. Tasha-tunka se je pokusí zachránit, ale sám je při tom zabit. Těsně před smrtí prozradí ostatním bojovníkům, že Vinnetou žije a žádá je, aby Apače vyhledali. Spencer uprchne.
Novým náčelníkem Assiniboinů se stane Tanka. Dohoní Spencera a chce ho usmrtit. Ten zbaběle prosí o život a nakonec Indiánovi nabídne jako dar svou ženu Mary. Tanka jeho nabídku přijme, protože věří, že se jedná o bílou bizoní ženu. Poté spolu s bojovníky přepadne osadníky a chce je vyhnat ze země. Nejstarší z kmene Assiniboinů se vydají k Vinnetouovi, aby ho požádali o pomoc proti Tankovi, který si nyní myslí, že je nedotknutelný. Vinnetou vyhoví a odjíždí s nimi do vesnice, aby s novým náčelníkem promluvil. Kish-kao-ko pomůže Mary k útěku, ale Tanka ji dostihne a jako dobytek přivázanou k lasu ji přivede zpět do tábora. Vinnetou vidí, jak s Mary zachází a vyzve ho na souboj. Tanka nemá proti Apačovi nejmenší šanci a poražen se vrací do zpět do tábora. Vesnice Assiniboinů je přepadena Indiány z kmene Crowů. Tanka jako náčelník se samozřejmě účastní boje, ale je těžce zraněn. Vinnetou pokračuje v boji místo něj, bojovníky Crowů porazí a nakonec s nimi uzavře mír. Spencer padne do rukou Assiniboinů a přijde o skalp. Poté je ponechán svému osudu. Vinnetou doprovodí Mary k osadníkům a sám odjíždí vstříc novému dobrodružství.
Vinnetou se vracíVinnetou se vracíVinnetou se vrací
Vinnetou se vracíVinnetou se vracíVinnetou se vrací
(2) Na území Assiniboinů přijíždí dřevařský magnát DeWill se svými lidmi. Nabízí osadníkům práci a ochranu před Indiány. Někteří z nich nabídku přijmou, začnou pro něj pracovat a kácejí posvátný les, kudy má později vést železnice. Vinnetou se po mnoha letech setká se starým medicinmanem, který m kdysi zachránil život. Medicinman prosí Vinnetoua, aby odešel z hor a nevyhýbal se dále Mary. Krátce na to umírá. Náčelník odjíždí k osadníkům, kde se dozví, že zemřel Maryin chlapec David a pokouší se ženu utěšit.
Assiniboinové vyzývají těžaře, aby opustili jejich zemi, jinak druhý den ráno všechny zabijí. Banditi po nich začnou střílet, dva bojovníci jsou smrtelně zraněni. Také jeden z těžařů je zastřelen. U Assiniboinů se koná válečná porada, Indiáni chtějí proti dřevorubcům bojovat. Vyrážejí na válečnou stezku, obklíčí těžaře, ale než dojde k nejhoršímu, zasáhne Vinnetou. DeWillovi lidi jsou vyhnáni z území Assiniboinů, ale přísahají pomstu. Je svolána další porada. Ačkoliv Vinnetou přesvědčuje Wash-tiho - budoucího náčelníka, že nemá smysl bojovat, ten si trvá na svém.
John Mayotte je s Timmym ve městě. Chlapec vyslechne DeWilla, který plánuje se svými kumpány přepadení Indiánů. Vinnetou odjíždí s Johnem do pevnosti, aby požádal vojáky o pomoc. Po cestě však narazí na bandity, kteří oba muže zajmou a dovlečou k osadníkům. Ti se mají rozhodnout, zda se postaví na stranu DeWilla a získají tak práci a peníze, nebo proti němu, ale v tom případě zemřou. Osadníci se rozhodnou pro DeWilla, i když někteří s tím nesouhlasí. Mary, Timmy a Balthasar pomohou Vinnetouovi k útěku. Když to DeWill zjistí, chce Apače živého nebo mrtvého. Vinnetou se s Mary ukryje do jeskyně, ale dva banditi je sledovali a číhají teď u vchodu. Lstí se je marně pokoušejí vylákat ven. Vinnetou je však překvapí, vyleze jiným východem, jednoho banditu zažene na útěk a druhého přiváže ke stromu, nevšimne si ale, že ten má u sebe minirevolver. Když se padouch chystá vystřelit, je Johnem zabit.
Vinnetou, John, Timmy a Mary jedou k Assiniboinům, bojovníky tam však nezastihnou, neboť ti už vyrazili do boje proti DeWillovi. Vinnetou vymýšlí plán: zatímco Balthasar těžaře opije a zavře do chaty, Kish-kao-ko odjede za Wash-tim a začne ho svádět. Vinnetou vyčká na příhodnou chvíli a budoucího náčelníka zajme a přiváže ke stromu. Spolu s Assiniboiny pak spěchá za bandity. Plán jim ale pokazí DeWill, který unese Mary a prchá s ní do hor. Vinnetou ho pronásleduje a nakonec i usmrtí...
Vinnetou se vracíVinnetou se vracíVinnetou se vrací
Vinnetou se vracíVinnetou se vracíVinnetou se vrací

Filmový štáb:

Režie: Marijan Vajda. Scénář: Werner Waldhoff. Kamera: Martin Stingl. Hudba: Martin Böttcher. Střih: Renate Engelmann, Vessela Martschewski. Kostýmy: Claudia Bobsin. Zvuk: Bernd Modrow. Produkce: Zweites Deutsches Fernsehen, Mohuč / Regina Ziegler Filmproduktion, Berlín. Doba natáčení: od konce září 1996 až konec r. 1996, pak od 29.7. 1997. Délka: 2 díly po 90 minutách.

Herecké obsazení:

Vinnetou: Pierre Brice. Mary: Candice Daly. Spencer: Tobias Hoesl. John Mayotte: Pierre Semmler. Timmy Mayotte: Manuel Trautsch. Hermann: Christoph Moosbrugger. Robert DeWill: Juraj Kukura. Steven Shagan: Diego Wallraff. Tanka: Buffalo Child. Malý bobr: Lowell Raven. Tasha-tunga: Jimmy Herman. Kish-kao-ko: Patrice Martinez a další.

Zvuky zvířat mp3

18. prosince 2007 v 16:22 | hodně smíchu a nějaký blog |  Zálesák
Zvuky zvířat se používala na lovu nebo pro určení místa...
cikáda - cikada.mp3
gorila - gorila.mp3
kachna - kachna.mp3
koza - koza.mp3
kráva - krava.mp3
kukačka - kukacka.mp3
kůň - kun.mp3
lev - lev.mp3
osel - osel.mp3
ovce - ovce.mp3
pes - pes.mp3
prase - prase.mp3
slepice - slepice.mp3
slon - slon.mp3
šimpamz - simpanz.mp3
tigr - tigr.mp3
tyranosaurus-Rex - t-rex.mp3
vlk - vlk.mp3
žába - zaba.mp3

Inzeráty

14. prosince 2007 v 15:25 | Hodně smíchu |  Inzeráty
Dobrý den,
tady se můžete zeptat dalších indiánů nato co potřebujete, já se vás ptám jestli nemáte zájem jít do našeho kmene bemise bíkvak, jsme v okolí Kutné Hory.
A ještě jestli nevíte nějakou stránku nebo editor na tvorbu stránky.
Udělal bych pro vás všechny stránku www.bemise-bikvak.cz
Děkuji a pište!

Kniha návštěvníků

14. prosince 2007 v 13:20 | Hodně smíchu |  Kniha návštěvníků
Zde pište například oznámení, prostě něco s čím se chcete podělit, no pište sm všechno.....

Odkazy

14. prosince 2007 v 13:18 | Hodně smíchu |  Odkazy
Indiancorral.cz
Indiancorral.cz/nishnabe/
Indiani.cz
Typi.cz
Sapazi.cz
Ethnic.cz

tanec s vlky

14. prosince 2007 v 13:17 | Hodně smíchu |  Filmi
Poručík Dunbar se zraní ve válce a doktoři mu chtějí uříznout nohu. Poručík Dunbar uteče a jde do další menčí války. Kde se bude chtít nechat zabít, jenže tím, že první vyjede proti nepříteli, vyšle tak muže do boje.
Když se Dunbar uzdravil, nechá se přemístit na hranice, do země indiánů. Jede do opuštěné pevnosti a jeho společník mu slíbí, že řekne armádě kde je.
Když Dunbar zjistí, že je pevnost v hrozném stavu, dá se do ůklidu. Potkává vlka, kterému začne říkat podkolenka.
Jeho společníka na jeho cestě zabijí Ponyové. Takže nemůže řici armádě kde je.
Dunbar tedy čeká a čeká a potkává Siouxe, kteří mu vždy chtějí ukrást koně. Dunbar jede do siouxské vesnice si s indiány promluvit. Při své cestě najde Stojí s pěstí která truchlí. vyděsí jí a Stojí s pěstí omndlí. Veze jí tedy do tábora. Siouxové ho v táboře nevítají. Dá jim tedy Stojí s pěstí a odjede.
Siouxové za Dunbarem budou jezdit častěji, Dunbar se snaží na ně udělat dojem. To se mu podaří, ale jejich důvěru si získá, až když jim ukáže, kam běželi bizoni. Pak je pozván do vesnice siouxů, kde se do stojí s pěstí zamiluje. Siouxové jdou do boje proti Ponyum. Dunbar hlídá rodinu Kopajícího ptáka, Stojí s pěstí si spomene na jazyk bílého muže a tak s sebou komunikují.
Zvědi si všimnou že skupina ponyu utekla a jde napadnout jejich tábor. Dumbar už pod jménem Ten co tančí s vlky jede s mladým indianem Hodně smíchu do pevnosti pro zbraně. Dunbar učí indiany s pistolemi zacházet a siouxové vítězí ale strácí Kamenne tele.
Později je Dunbar spoután armádou ameriky jako zrádce. Indiáni jdou Toho jenž tančí s vlky zachránit. to se jim podaří a v zimně Ten co tančí s vlky a Stojí s pěstí odjíždí z tábora aby nepřivolali odvetu.....
Hodně smíchu

Všechno

14. prosince 2007 v 12:50 | hodně smíchu-google |  obrázky

Geronimo

14. prosince 2007 v 12:41 | Hodně smíchu- wikipedia |  Náčelníci
Apačský náčelník a šaman Geronimo, indiánským jménem Goyathlay nebo Gokhlayeh, Ten, který zívá, zkráceně Zíval, se narodil mezi léty 1820-25 na pomezí Arizony a Nového Mexika bedonkohejským rodičům, bojovníku Taklishimovi, Šedivému, a ženě, kterou známe jen pod španělským jménem Juana. Byl údajně čtvrtým dítětem z celkem osmi sourozenců, čtyř chlapců a čtyř dívek. Většina z jeho bratrů a sester však byli spíše bratranci a sestřenice. Kromě Ish-ton byla jeho známou sestrou Nah-da-ste, kterou se stala jednou z manželek warmspringského náčelníka Nany (cca 1807-96). Na oplátku si Geronimo vzal Nanovu dceru Zi-yeh alias Kattie.
.
Náčelník zemřel 17. února 1909 na zápal plic. Způsobil si ho sám, neboť značně opilý spadl z koně do ledové vody a nastydl. Když Geronimo umíral, držel ho za ruku synovec Ace Daklugie. Ten se pak stal strážcem strýčkova odkazu a do značné míry i tvůrcem jeho legendy.
Soubor:Goyathlay.jpeg
Tak jak pokračovalo poznání apačské historie, posouval se i rok Geronimova narození a to směrem dopředu. Konkrétní datum se už zřejmě nikdy nezjistí, ale největší současní znalci Apačů se shodují v tom, že se náčelník musel narodit někdy mezi lety 1820 až 1825, případně krátce po roce 1820. K této domněnce je vede několik "nepřímých důkazů" nebo chcete­li spekulací. Uveďme si alespoň dvě. Geronimův dědeček Mahko, největší vůdce bedonkohejských Apačů v jejich dějinách, zemřel někdy mezi lety 1815 a 1820, a jeho vnuk se narodil několik let po jeho smrti, což potvrzuje nebo naznačuje více pramenů. Bylo apačským zvykem nesouložit s těhotnou a kojící manželkou, což u jednoho dítěte představovalo dobu asi tří let ­ kdyby se Geronimo oženil v roce 1846 nebo 1847, jak tvrdí ve své autobiografii, nemohl mít v březnu 1851, kdy, pokud se to vůbec stalo,­ došlo k masakru jeho rodiny, tři syny. Pokud by chtěl někdo namítnout, že se mu mohla narodit i dvojčata, není v silách žádného badatele to vyvrátit. Ale i pokud by se narodila, nejméně jedno z nich by dlouho nežilo. U Apačů a řady jiných indiánských kmenů se žena, porodivší dvojčata, na smrt vyděsila, neboť právě uvrhla na svůj lid zlé kouzlo. Jedno z narozených dětí bývalo brzy po porodu zabito, někdy i obě dvě a ve výjimečných případech, když šlo o opakovaný případ, i matka novorozeňat. Aby se vyhnula dalším komplikacím, zlikvidovala někdy, když to bylo možné a měla na to čas, rodička dvojčat jedno ze svých dětí sama a ukryla jeho tělíčko.

[editovat] Masakr u Kaskiehu

Dalším kontroverzním datem v náčelníkově životě je rok, v němž Mexičané zavraždili jeho ženu, syny a matku. Otevřte kteroukoli knihu vytištěnou v češtině a téměř každou s anglickým textem, v níž se píše o čirikavských Apačích a tedy i Geronimovi, a dočtete se, že v roce 1858 došlo u Kaskiyehu (apačský název pro presidio Janos) v severovýchodní Chihuahue k velkému masakru Bedonkohů. Žádný jiný primární zdroj krom Geronimových pamětí o této události nemluví, přesto ho považuje za věrohodný nejméně 90% autorů historických románů a přísně odborných děl. Nevíme, kde Geronimo rok 1858 sebral, nevíme vůbec, jakým způsobem vnímal čas a co mu řikal náš letopočet, nevíme také, jak na tom ve svých více jak osmdesáti letech byl s pamětí ­ a na nic jiného spoléhat nemohl, protože neměl k dispozici žádné písemné ani jiné záznamy.
Z úředních dokumentů, sonorských i chihuahuaských, vyplývá, že v roce 1858 se u Janosu žádné krveprolití neodehrálo. Jediná událost tohoto typu, již můžeme ztotožnit s Geronimovým popisem, se poblíž janoského presidia stala ráno 5. března 1851. Tehdy napadly apačské tábory rozptýlené kolem Janosu oddíly sonorského guvernéra José Maríy Carrasca (cca 1813 ­ červenec 1851; guvernér Sonory v l. 1850 ­ 51). Oficiálním důvodem útoku na pokojné Apače, přicházející do Chihuahuy obchodovat, bylo podle Carrasca potrestání zlodějů dobytka, uloupeného u sonorské osady Bacerac. Skutečným motivem vpádu sonorských vojáků do Chihuahuy však byla pomsta.
Na přelomu 40. a 50. let 19. století řádili Apači z kmenů Čirikava a Západních Apačů v Sonoře jako zběsilí. V roce 1849 tu pobili na 187 lidí, o rok později 111 a od začátku roku 1851 do počátku března několik desítek dalších (do konce roku 1851 se počet zabitých Sonořanů zvýšil na 150, v následujících dvou letech povraždili Apači v Sonoře celkem 250 mužů, žen i dětí). Kromě toho 20. ledna 1851 porazili u Pozo Hediondo, Smrdutých pramenů, na hlavu 100­členný oddíl sonorské domobrany, přičemž zabili 26 vojáků a 46 jich zranili. Takovou pohanu Carrasco nemohl snést a chtěl co nejdříve dopadnout, pozabíjet a pozajímat jakékoli Apače, lhostejno zda vinné nebo nevinné.
Zpět k nájezdu Carrascových vojáků do Chihuahuy: Sonořanům se podařilo dorazit k Janosu, aniž je kdokoli, ať už obyvatelé predisia nebo Indiáni, zpozorovali. Ještě než dorazili k osadě, zaskočili nájezdníci sedm Apačů, z nichž dva zabili a pět zajali. Pár mil na západ od Janosu narazili vojáci na rančérií čokonénského náčelníka Yrigóllena a zabili tu všechny Apače, jimž se nepodařilo uprchnout. Kromě samotného Yrigóllena tu zahynulo sedm dalších jeho lidí, tři muži a čtyři ženy. Když vesnici Čokonénů zničili, pokračovali vojáci v pochodu na Janos. Cestou přepadli ještě nejméně jednu rančérii, kde usmrtili Arvizua, náčelníka janeroských Nedniů, a několik jeho soukmenovců. Celkem Sonořané na své trestné výpravě zabili 16 mužů a pět žen a zajali šest bojovníků a 56 žen a dětí. A to je celá pravda o strašlivém vraždění u Kaskiyehu. Je možné, že tu byli zabiti i další Apači, a tedy i Geronimovy děti, manželka a matka, ale oficiální hlášení velitelů tažení nezmiňuje žádné zabité děti. Navíc, a tady už se dostáváme k otázce Geronimovy kmenové příslušnosti, historici dosud nezjistili, že by u Janosu byl zabit nějaký Bedonkoh nebo Čihenn. A Geronimova rodina tehdy žila v smíšené, bedonkohejsko­čihennské tlupě náčelníka Mangase Coloradase. Z žádných písemných záznamů nemáme také potvrzeno, že by v březnu 1851 byli nějací členové této tlupy u Janosu. Opět vše stojí jen na Geronimově vyprávění.
Náčelník prý svou rodinu pomstil o rok později, kdy se účastnil tažení spojených čirikavských kmenů do Sonory. Měl se tu vyznamenat v boji u města Arizpe, kde zabil mnoho nepřátel. Bohužel zde paměť starého válečníka úplně selhala. Je nadevší pochybnost potvrzeno, že Geronimo měl na mysli bitvu u Pozo Hediondo a tady se samozřejmě Sonořanům neměl ještě za co odplácet. V roce 1852 ani podle Geronima v roce 1859 se odvetná výprava všech Čirikavů do Sonory nekonala, nemáme o tom žádný důvěrohodný doklad.

[editovat] Geronimův lid

Geronimo roku 1909 jako americký zajatec Geronimo roku 1909 jako americký zajatec
Abychom alespoň v základních obrysech pochopili, z jakého kmene poslední velký válečný pohlavár Apačů pocházel, musíme si něco říci o Apačích jako celku. Apači patří k jižní větvi athabaské jazykové rodiny a právě na základě jazykové příbuznosti byl "kmen" Apačů víceméně uměle sestaven americkými lingvisty a dalšími učenci 19. století. Pomineme­li jazykově poněkud vzdálenější Navahy a Kiowa Apače, pak se společenství apačských "národů" v 19. století skládalo z pěti velkých kmenových skupin. V Texasu žili Lipanové, v jižním Novém Mexiku, přilehlých oblastech Texasu, v Chihuahue a Coahuile Karlem Mayem zpopularizovaní Meskalerové, v severním Novém Mexiku a jižním Coloradu Jicarillové, západně od Meskalerů, v Novém Mexiku, jihovýchodní Arizoně a severni Chihuahue Čirikavové a na západ od nich nejpočetnější apačské seskupení, pět nezávislých skupin (Apači z White Mountains, San Carlosové, Cibecuové, Jižní Tontové a Severní Tontové), které dnes známe pod společným názvem Západní Apačové.
Geronimo se narodil v tlupě Bedonkohe, která vznikla někdy v 18. století odtržením od předků Nedniů v severní Chihuahue, smíšením s jutoaztécky mluvícími kmeny v oblasti severního Mexika a odstěhováním na sever, do východní Arizony, kde žili až do Mahkoovy smrti. Nicméně příbuzenské pouto mezi Bedonkohy a Nedniji přetrvalo až do rezervačního období. Někteří američtí historici píší o Bedonkozích dokonce jako o "Bedonkohe Nde­nda­i". Protože se Geronimo narodil v době, kdy se Bedonkohové spojili s lidem mimbreňského náčelníka Mangase Coloradase, považují ho mnozí spisovatelé za Mimbreně. Jeho první manželka Alopé byla zřejmě Nednijka a jelikož Apači většinou uznávali matrilokalitu, tj. muž následoval svou ženu (pokud jich neměl současně víc z různých kmenů, potom se vše řídílo první manželkou nebo tou, kterou si vzal dřív), odešel k jejímu lidu a stal se členem její tlupy, mohl být považován i za Nedniho. I když Geronimo nikdy svou ženu nenásledoval, žil si kde chtěl a kde to pro něho bylo výhodné. S Nedniji ho pojilo i další pouto: Juh, náčelník Janerů, severní části Nedniů, měl za druhou nebo třetí manželku Geronimovu sestřenici, což bylo u Apačů totéž jako sestra, Ish­ton. Geronimo u Juhova lidu často pobýval a účastnil se s Nedniji mnoha nájezdů a bitev s Mexičany a Američany. Nejméně dvě náčelníkovy ženy, Zi­yeh a Ih­tedda, byly Meskalerky a snad proto o něm současná kulturní specialistka z meskalerské rezevace, Donna Stern­Mc Faden, mluví jako o "našem bývalém náčelníkovi". V posledních letech svého života žil Geronimo, spolu se všemi přežilými Čirikavy, na území komančsko­kiowské rezervaci u Fort Sillu v Oklahomě. Někteří z čirikavských vysídlenců odešli v letech 1911 ­ 1913 do rezervace Meskalerů v Novém Mexiku, Geronimo a desítky dalších zůstali v Oklahomě a dnes jsou jejich potomci známí jako Fort Sill Apači. Takže než starý nantan v roce 1909 zemřel, stihl být ještě Fort Sillem. A aby zmatku nebylo málo, občas bývá Geronimo označován i za Mogollona, neboť ačkoliv to není pravda, Bedonkohové a Mogolloni jsou ve starších pracích a dokumentech ztotožňováni.
V knihách vystupuje Geronimo buď jako neohrožený a statečný bojovník, ochraňující a mstící svůj lid, prostě jako vzor všech apačských ctností, nebo jako vyložený zlosyn, vraždící bělochy na potkání. Málokde se ale setkáme s tím, co si o svém "národním hrdinovi" mysleli samotní Apači. Podíváme­li se na zápisy vyprávění Geronimových současníků, tu se nám rekův obraz prokresluje a zároveň komplikuje. Náčelníkovi nejbližší příbuzní jako synovec Ace Daklugie, syn Juha a Ish­ton, vynášejí Geronima do nebe a odmítají jakoukoli kritiku. Potomci některých Geronimových nejbližších spolubojovníků, Nachiseho, Yahe­chula, Stoupajícího kouře, nebo Chihuahuy, tvrdí, že nejstatečnější Apač všech dob se v několika bitvách zachoval jako naprostý zbabělec a jako příklad uvádějí jeho chování v boji s mexickou pěchotou v dubnu 1882. Geronimo se prý před vojáky, celý strachy bez sebe, schovával v jeskyni spolu s malými dětmi, dokud ho odtud nevysvobodil Yahe­chul a Chihuahua, kteří postříleli většinu mexických důstojníků a tím vojáky zahnali na útěk. A nedosti na tom, Geronimo dokonce navrhoval ostatním válečníkům, aby se vykašlali na ženy a děti, nechali je na pospas Mexičanům a utekli do hor.
Mnozí Čirikavové, hlavně ti smíření s porobou, toužící žít v míru a klidu, náčelníka nenáviděli. Kvůli němu a jeho nájezdům je vojáci zabíjeli, věznili, šikanovali a nakonec odvezli do vyhnanství na Floridu. Byli ale i tací, kteří mu po letech odpustili. Meskaler Charlie Smith, jehož v roce 1885 jako malého chlapce zajali a unesli Geronimovi bojovníci, po letech vypověděl: " … vojáci zabíjeli ženy a děti (v odvetu za akce Geronimovy tlupy) … Byly časy, kdy jsem za to Geronima nenáviděl … ; když jsem byl starší, poznal jsem, že neměl jinou volbu". Geronima neměli vůbec rádi Západní Apači. Jejich bojovníci sloužili ve velkém počtu jako zvědové v americké armádě a Geronimovi bojovníci jich poměrně dost zabili. Taipe, Apač za skupiny White Mountains, o Geronimovi soudil takto: "Byl ze všech nejvychytralejší. … Byl to velký kouzelník, ale také zlý. Když se mu přiblížili pronásledující vojáci a některé dítě začalo najednou křičet, zakroutil mu krk (H. Ingstad)".
Co se týče významu Geronimova odboje, tady se nespleteme, když řekneme, že v kontextu apačských dějin a válek byl spíše symbolický. Pár válečníků, jimiž náčelník disponoval, nemohlo nic zásadního změnit. Navíc v době, kdy už se většina Apačů vzdala a podvolila nevyhnutelnému. Přesto dokázal neuvěřitelné věci, jen v roce 1885 pobilo jeho 34 bojovníků a osm starších chlapců v Mexiku a USA na 200 lidí (75 amerických občanů, 12 apačských scoutů, 10 amerických vojáků a kolem stovky Mexičanů). Toto číslo zvláště vynikne, když ho porovnáme se ztrátami Geronimovy tlupy: ta přišla během celého tažení jen o šest mužů, dva chlapce, ženu a dítě.

[

Než přikročíme k diskusi o Geronimových "modrých očích", vyrovnejme se krátce a snad jednou provždy s plky o tom, že Mayův Vinnetou je vlastně romantizovaný Geronimo. V jakémsi doslovu ke třetímu dílu Vinnetoua Karel May napsal: "Jednotlivé kmeny ztratily ponenáhlu pocit sounáležitosti, který jim byl pracně Vinnetouem vštípen, a vyčerpávaly se krvavými, neprospěšnými válkámi s bledými tvářemi. Jména náčelníků Kočize (Cochise), Vittorio (Victorio), ale zvláště Geronimo z kmene Čirikahua jsou zapsána, bohužel, jen krvavým písmem v dějinách západní části Spojených států".
A to je poprvé a naposledy, co se May zmínil o Geronimovi. Jen velký fantasta nebo člověk něčím omámený by z těchto dvou vět mohl vyvodit onu šílenou konstrukci, kterou nás čeští ale i někteří němečtí publicisté a spisovatelé straší už celá desetiletí. Karel May svého Vinnetoua vymyslel nejdéle v polovině 70. let 19. století a v té době o Geronimovi, který se proslavil až po roce 1880, nevěděli nic nebo jen pramálo ve Spojených státech, natožpak v Evropě. Navíc Vinnetou je Meskaler a ne Čirikava. Pokud už se May inspiroval nějakým apačkým náčelníkem, mohl by to spíše být meskalerský nantan Gian-na-the (viz podoba s výrazem Vin-ne-tou), ale to už se pouštíme na tenký led nepodložených spekulací.

Luk a šíp

14. prosince 2007 v 12:28 | hodně smíchu |  Výroba zbraní
Jestli se vám luk nechce dělat, radím vám objednejte si ho na stránce http://www.ethnic.cz/zbozi/darky-od-indianu/indianske-zbrane/indiansky-luk-a-sipy-1737
Ale jestli si chcete vyrobit vlastní tak tady je návod:
Já svůj luk který mimochodem střílí velice dobře vyrobil takto:
Našel jsem si idealní klacek z jednoho stromu boužel vám asi neporadím z jakého protože to nevím ale je červený, moc dobře se dělá z Jasanu, Tisu, Jilmu a nebo sami uznejte za vhodné z jakého....
Pamatujte, luk má mít obvod alespoň 8 cm!!!!
Pak si musíme sehnat tětivu ale ja na svém luku mám provázek z bobů :))))) takže to upně nemusí být tětiva ale doporučuji....
Pak si musíme upravit konce luku, uděláme to tak, že na obouch koncích luku uděláme nožem málí zářez.
Pak budeme potřebovat tilerovcí tyč kterou si vyrobíme takto:
Vezměte si nějake alespoň metrové prkynko a ze strany udělejte zářezy no tady máte fotku:
Pozor, na našem luku nedělejte žadné ozdobné zářezy ani neořezávejte kůru, já stím mám špatnou zkušenost, vždy když jsem něco oloupal nebo udělal ozdoby, tak mi luk při prvním pořádném natáhnutí praskl.....
Tak tedy kolem jednoho konce luku pevně omotáme provaz a protáhneme ho zářezem, to sámé uděláme na druhé straně. a pak dáme luk na tilerovací tyč a pořád ho budeme davat na další a další stupínek. ale vždy když postoupíme o stupínek dále, tak ho tam alespoň hodinu musíme nechat!
No a mezitím si vyrobíme šípy:
Podle mě je nejlepší naprosto přírodní šíp z lebedy, roste poblíž lesů....
Ze ĺebedy odstraníme přebytečné větve a hrbolky.......
Na konci neděláme žádné zářezy!!!!!! Šíp by se pak rozštípil. Jestli chcete aby šíp držel na tětivě, musíte si koupit vidličku, nebo nějak tak se tomu říka a na šíp si to dát, a dobré je si šíp ve předu něčím zavážit, tak dávám do šípu malý hřebíl, a na konci šípu uděláme zářez na pero. pak ho tam nějak přiděláme.......
a pak můžeme střílet, ale nejdříve se podívejte jestli není něco živého nebo důležitého či drahého na dostřel!!!!
Příjemnou zábavu

Stavba teepee

14. prosince 2007 v 11:45 | hodně smíchu něco zkopírovaného atd. |  stavba teepee

Válečné čelenky

14. prosince 2007 v 11:40 | hodně smíchu a článek od Ernesta Thompsona Setona a ještě něco zkopírovaného |  Oblečení
Pera na čelence mají být hlavně celá bílá z černou špičkou a mají být v čelence volně přidělaná v čapce z měkké kůže.
Každé perovíš má koženou smyčku, která je přivázaná ke konci brka, a tou se provlékne tkanice. která pera přidržujek čepici a prostředkem každého pera je provlečen provázek který přidržuje. Každé pero je nějak označeno aby šlo vidět za co je.
Například když se jde na válečnou výpravu atd. tak když ukradnete koně je na peru podkova
Pak se dělí ještě na coub a na grand coup, to jsou významné činy. za grand coup máte pero s červených žíní a na praporu červenou skvrnu( Za to že skalpujete a zabijete protivníka), když někomu vlepíte políček v jeho táboře, to má pak orlí pero červený chomáček žíní a na praporu červenou ruku, pero za krádež koně je ozdobeno podkovou ale bez chomáče, není to nic neobvyklého.....
Takže každé pero na válečné čelence si musíte nějakým způsobem zasloužit, vemte si co to muselo být za skvělé indiany, když měli čelenku až na zem.....
1: obyčejné bílé husí nebo krocaní pero
2: totéž pero se špičkou namočenou do černé barvy nebo natřenou tuží
3: totéž pero s chomáčkem bílého chmýří, provázaným voskovou nití
4: totéž pero s přivázanou koženou smyčkou, kterou se protáhne stuha
5: totéž pero z boku
6: totéž pero s červeným flanelovým obalem sešitým na brku a k brku přivázaným
7: totéž pero s chomáčkem rudých koňských žíní jemnou navoskovanou nití na špičku pera
Tak se (8) přivazuje chomáček červených koňských žíní jemnou navoskovanou nití na špičku pera. Základ čelenky (9) je vyrobený z jakékoliv měkké kůže a široký pruh, který obtáčí hlavu a který se vzadu na švu šněruje. Široký pás pás vzadu (b) je tak dlouhý, aby se na něj vešla všechna pera. (c) jsou dva kožené řemínky nebo pásky zkřížené na temeni. Řemínek (d) k uvázání pod bradou.
(e) jsou knoflíky, škeble nebo postranní ozdoby z mušlí, stříbrných, rohovinových nebo dřevěných kulatých destiček. Možné je cokoliv dle libosti majitele. (h) jsou otvory v kůži, kudy se protahuje stuha. Na úplnou čelenku (bez zadního pásu) je zapotřebí 24 per, které se kladou asi dva centimetry od sebe. (i) jsou otvory na přivázání per v zadním pásu. Je dlouhý podle toho kolik má majitel počet per.
10) Pohled z boku na koženou kostru a vzor, kterého se někdy používá k ozdobě přední části
Vzory na vyšívání korálků (11, 12, 13,)pro přední pruh čelenky, všechna mají bílý podklad:
11) Arapahové mají nahoře zelený pruh a dole červenou klikatou čáru.
12) Ogallalové mají nahoře i dole modrý pruh a červené trojúhelníky. Knoflík je modrý se třmi bílými pruhy a od čelenky je odděluje pruh červený.
13) Siouxové mají nahoře úzký a dole široký pruh. Oba jsou modré, trojúhelník červený a obě hvězdičky modré se žlutým středem.
14) Dolní část tří per. Obrázek ukazuje, jak stuha prochází kůží čelenky smyčkou na konci brka
15) Umístění per kolem hlavy. Nit je provlečena brkem každého pera na vnitřní straně, aby se nehýbalo. Další nit vychází ze švu obou proužků na temeni (c v 9) a provléká se všemi pery zadního pásu.
Tady jsou obrázky:

Legíny

14. prosince 2007 v 11:25 | indiani.cz |  Oblečení
Toto je vše zkopírované ze stránky indiani.cz!!!( Na stránce indiani.cz je opravdu všechno takže doporučuji se tam mrknout!!!)
Jistě jste zjistili, podle mnoha fotografií a obrázků ze starých dob, nebo jste to vyčetli v knihách, že indiáni nenosili na nohou kalhoty, jako běloši, ale legíny, dvě nohavice z kůže nebo látky, přivázané k opasku, který drží bederní roušku.
Je to vzdušné a člověk netrpí pocitem stísněnosti, zejména v partiích rozkroku. Použití bederní roušky a legín jako oblečení odpovídá indiánské filozofii volnosti a svobody, navíc se v legínách skvěle jezdí na koni. V rámci seriálů článků o výrobě indiánskýh výrobků jsme již uvedli návod na výrobu látkových legín. Nyní se podíváme na to, jak se dají vyrobit legíny z jelenice. Nejdříve se ale podívejme na trochu teorie.
Jelenicové legíny vyráběly indiánky z vydělaných kůží jelenců, vidlorohů, nebo ovcí tlustorohých, a to většinou tak, že na jednu legínu byla použita jedna celá kůže, jež je většinou co do velikosti ideální pro pokrytí plochy jedné nohy. Ve staré době (myšleno asi do r. 1840) střih veškerých oděvů vycházel z původního a přirozeného tvaru kůže, což mělo praktický i duchovní důvod. Prakticky to znamenalo, že se tvar kůže musel přizpůsobovat oděvu minimálně nebo vůbec, duchovní důvod měl však také svojí váhu. Tím, že se neměnil tvar kůže, se prokazovala úcta zvířeti, ze kterého byla kůže stažena.
Často se z tohoto důvodu neodsřihávaly ani tvrdé okraje kůže, nebo kusy, které na oblečení prokazatelně zavazely. Střih legín ze staré doby tedy více vycházel z přirozeného tvaru vydělané kůže vysoké zvěře. Jak šla doba, střih legínové módy stále více měnil přirozený tvar kůže, začaly se objevovat rovné, zastřižené okraje, pravé úhly, více ozdobných prvků, prostě se začal ve stále větší míře projevovat vliv bílého muže.

Typologické rozlišení legín

Obecně se dají legíny typologicky rozdělit na dva odlišné druhy, řekněme na starší typ legín a na novější typ legín. I když je takovéto dělení velmi zjednodušující a neodpovídá přesně realitě, jelikož přechod od jednoho typu legín ke druhému byl pozvolný a plynulý, budu tak činit pro větší přehlednost a názornost. Jako mezník mezi oběma styly lze označit rozpětí mezi léty 1840-1850.
Pokud se rozhodnete pro výrobu kožených legín, budete si nejprve muset rozmyslet, který typ budou vaše legíny představovat. Zda upřednostňujete spíše starší střih nebo střih pozdější. Starší střih více respektuje původní tvar kůže, navíc má dole u nártu našité dvě "plácačky", kousky jelenice, které se při chůzi omotají kolem nohy nad nártem a při jízdě na koni se nechají volně plandat, což vytváří fantastický vizuální efekt. Střih novějšího typu legín je také zajímavý, i když dle mého názoru není tak pěkný a přirozený jako předchozí typ. Ovšem každému se může líbit něco jiného a konečné rozhodnutí spočívá na vás samotných.

Co budete potřebovat?

Ať se rozhodnete jakkoliv, budete každopádně potřebovat dvě středně velké jelení kůže. Ideálně činěné mozkem, ale stačí i obyčejné.

Starší typ legín

Střih staršího typu legín je dobře viditelný na obrázku a). Jediné, co se z kůže odstříhne jsou přední nohy a slabiny, a to pouze v případě, že je nebudete rozstříhávat na třásně nebo z nich neuděláte plácačku, jak je vidět na obrázcích c), d) a e). Nejprve si ale oblékněte bederní roušku a vezměte jednu jelení kůži a přiložte si ji k noze tak, aby část, kde měl jelen ocas byla na vnitřní straně vašeho stehna, zhruba v rozkroku a zadní nohy aby směřovaly směrem od vás do boku (pomocí zadních nohou se legína přivazuje k opasku). Na boku jelenici sepněte špendlíky tak, aby šev těsně kopíroval vaši nohu, ne však tak těsně, abyste nemohli legínu vysvléci a o opět obléci a krčit nohu v koleni. Šev sešijte buď nití, nebo umělou či pravou šlachou. Zadní nohy kůže přistřihněte do takového tvaru, abyste jimi mohli přivázat legínu k opasku od bederní roušky. Pokud jsou zadní nohy krátké, můžete je nadstavit přišitím dodatečného kousku jelenice. Šijte pokdu možno výhradně zvířecí šlachou a co nejjemnějším stehem. Pouze tak dosáhnete toho, že švy nebudou téměř vůbec viditelné. Spodní část legíny (krk), která spočívá na vnitřní straně nártu, přistřihněte buď do špičky nebo do tvaru jako na obrázku a) a z vnější strany nártu našijte spodní plácačku. Ta může mít tvar jako na obrázcích b) až e). Můžete ji nechat krátkou tak, že vám bude pouze zakrývat vnější kotníky, nebo ji můžete udělat velmi dlouhou, že si ji budete ovazovat kolem nohy, aby jste ji netahali při chůzi po zemi. Když budete jezdit na koni, můžete nechat dlouhé plácačky rozvázané, aby pěkně vlály. Část legíny od kolena nahoru, která přesahuje sešitý šev můžete buď rozstříhat na třásně (obr.c), ponechat jako přirozenou "plácačku" (obr.d), odstřihnout (obr. b), případně na volné místo ke švu přišít skalpy. Tak a jednu legínu byste měli mít hotovou a nezbývá, než se pustit do druhé, kterou vyrobíte stejným způsobem. Až budete mít legíny na sobě, nezapomeňte si před chůzí omotat spodní plácačku kolem nohy a zavázat na uzel. V opačném případě byste si mohli na plácačku šlápnout a snadno přijít k úrazu. Spodní plácačky se nechávaly plandat jenom při jízdě na koni.

Novější typ legín

Na obrázku a) je vidět, že novější střih legín už tak nevychází z přirozeného tvaru jelenice jako předchozí typ a že je mnohem hranatější. Postupovat budete stejně jako v předchozím případě s tím rozdílem, že zadní část jelena bude po přiložení k noze směřovat k zemi, naopak v rozkroku budete mít krční část jelenice. K uvazování k opasku od bederní roušky nebudete používat zadní nohy, ale pření, šev nemusí tak přesně kopírovat vaši nohu jako v předchozím případě. Boční šev se na rozdíl od předchozího případu většinou nesešíval šlachou, nýbrž se svazoval bodově pomocí několika jelenicových řemínků, protažených oběma částmi legíny.
Jednotlivé spojovací body dělejte asi 10 cm od sebe, tedy ani ne moc daleko, ani blízko. Řemínky protáhěte tam a zpět přes obě části legíny buď přes korálek (obr. f) nebo bez něj (obr. e) a udělejte uzel. Řemínky mohou viset dopředu nebo dozadu. Velkou plácačku, která vznikne po celé délce bočního švu zarovnejte na svislo tak, aby vytvořila veliký trojůhelník. Když se taková legína rozloží na zem, měla by vytvořit vlastně takový velký obdélník. Jendotlivé typy legín novějšího stylu vidíte na obrázcích b), c) a d). Některé legíny novějšího stylu měly kolem nártu našitý proužek nejčastěji červeného sukna, obšitého jednou řadou líného stehu semínkových korálků, nejšastěji šachovnicového vzoru (bílá a noční modrá). Pruh sukna se našil na kůži a hrana (spoj) se přešila a zakryla právě řadou semínkových korálků. Detail je vidět na obrázku g). Legína na obrázku b) má plácačku obšitou jednou řadou semínkových korálků (řad mohlo být i více) a k plácačce jsou přišity navíc třásně a plocha je vyšita korálky (vážky, kříže apod.). Podél bočního švu mohl být i vyšívaný pás. Takovéto legíny nosili nejčastěji indiáni na jižních a centrálních pláních, Šajeni, Kajovové, Komanči, Lakotové, apod. Typ c) je víceméně Lakotský. K bočnímu švu je přišit korálkový pás, sahající od nártu asi do půli stehna. Plácačka může být, nebo nemusí zdobena semínkovými korálky, řadami i drobnými symboly. Typ d) se řadí spíše k oblasti horní Missouri a vznikne tak, že se z kůže neodstřihnou zadní nohy, viz obrázek a).

Zdobení jelenicových legín

Indiánské kožené legíny, pokud jsou vyrobeny pečlivě, s použitím dobrého střihu, mozkem vydělávané jelenice a bizoní šlachy, vám poskytnou nejen pohodlnou část oblečení na vaše tábory oživené historie, ale stanou se také ozdobou vás samotných. Ještě většího efektu však můžete dosáhnout jejich ozdobením, tak jak to známe z filmů Tanec z vlky, Syn jitřní hvězdy nebo podle fotek originálů z muzejí, či fotek indiánů samotných. Indiáni své legíny často zdobili malováním, barvením, korálkovými nebo ostnovými výšivkami, nebo lidskými skalpy.
Většina takových zdobení však měla svůj opodstatněný význam. Někdy mohl válečník barvením nebo malováním vyjadřovat příslušnost k válečnému spolku, udávat počet válečných výprav, kterých se zúčastnil, pomocí skalpů mohl vyjádřit počet nepřátel, které zabil nebo skalpoval. A tak by měl každý adept oživené historie zvážit, zda mu to či ono zdobení přísluší, vzhledem k jeho statutu ve kmeni, nebo jiné organizaci, která se oživenou historií zabývá. Uznejte, že by to vypadalo komicky, kdyby na přísně stylovém táboření vylezl z týpí v legínách a košili zdobených skalpy a pruhy sotva patnáctiletý hošík, kterému ještě ani nestačily narůst dlouhé vlasy, který neumí rozdělat oheň dřevy, neumí postavit týpí, které ani nevlastní, nemá ani luk a šípy a který vyjede tábořit pod týpí jenom v létě, protože v zimě by mu byla zima a stejně na to nemá vybavení.

Barvení a malování

Jelenicové legíny mohly být barvené, a to buď kompletně nebo částečně. Barvy na legínách mohly symbolizovat příslušnost ke kmenovým válečným společnostem nebo mohly symbolizovat výjevy z indiánovy vize. Často jsou vidět u legín barvené pouze spodní části (od kolene dolů). Indiáni používali zemní hlinky, nebo barvy získané z různých rostlin nebo plodů. Umělá barviva, získávaná obchodem od bělochů byla k dispozici také poměrně brzy. Pokud si budete chtít legíny nabarvit, doporučuji hlinky smíchané s vodou nebo tukem, ti méně styloví mohou použít barvu Duha nebo Iberia, smíchané s vodou. Na aplikaci barvící esence na kůži je vhodná molitanová houbička nebo štětec. Nezapomeňte si barvu vyzkoušet na odřezku jelenice, po zaschnutí často výrazně změní odstín.
Samostatnou kapitolou je malování, nejčastěji jsou vidět na legínách vodorovné proužky, podkovy, vážky nebo symboly jitřní hvězdy, či dýmky. Proužky u většiny kmenů symbolizovaly počet úderů, které si válečník započítal, nebo počet válečných výprav, kterých se zúčastnil, podkovy zase symbolizovaly počty ukradených koní. Vzhledem k tomu, že v dnešní době nemáme možnost skalpovat naše nepřátele nebo vyjíždět na válečné výpravy, doporučoval bych v každém kmeni zavést nějaký systém hodnocení, například podle počtu odtábořeních dní, nocí strávených pod týpím, nebo za jiné skutky.
Proužky se barvily většinou seříznutým klacíkem nebo zvířecí kostí a jako barvivo se používal tuk nebo voda smíchaná se sraženou krví a popelem. Ti ortodoxní z vás mohou postupovat jako indiáni a ti méně nároční se spokojí s černou tuží smíchanou s vodou. Dejte však pozor, aby malba působila přirozeně a nenásilně, aby nezakrývala strukturu kůže. Viděl jsem mnoho špatně namalovaných a zkažených kůží, kdy byly použito jako barviva svítivé agresivní barvy, jakou by indiáni nikdy nemohli v 19.století použít. Snažte se, aby se výsledek vaší práce co nejvíce podobal originálním indiánským výrobkům, které tolik obdivujeme pro jejich krásu, estetický soulad i praktičnost.
Mnoho legín mohlo být ozdobeno vyšívanými korálkovými nebo ostnovými pásy, které bývaly široké až 7cm. Na starší typ legín se budou ideálně hodit pásy vyšívané prachově modrými a bílými poníkovými korálky nebo ursoními ostny, případně kombinovanou technikou. Na novější typ legín se hodí spíše výšivka ze semínkových korálků (v případě líného stehu se většinou používal lichý počet řad). Pásy se vyšívaly na zvláštní kousek tuhé kůže (aby výšivka držela tvar), který se po dokončení výšivky celý přišil po obvodu šlachou k legíně (k bočnímu švu). Pásy nedělejte moc dlouhé, většinou začínaly u vnějšího kotníku a končily v půli stehna nebo kousek nad kolenem. Pásy na legínách neměly většinou nějaký konkrétní význam jako například proužky, barvení nebo skalpy, jednalo se spíše o ozdobu, takže si je můžete vyrobit pro potěchu oka nebo jako ozdobu vás samotných.
Samozřejmě, že není nikde napsané, že musíte mít legíny zdobené. Spousta indiánů měla také legíny pouze prosté, bez výšivek, bez barvení a malůvek. Vyrobit kvalitní jelenicové legíny není nic jednoduchého a ne každý z vás to napoprvé zvládne na jedničku. Vězte však, že i zde platí tréninkem k dokonalosti a že každá velká věc stojí námahu a odříkání.
Tým INDIANI.CZ

Nejsou to zrovna mptrojky ale jsou to hezké písničky....

14. prosince 2007 v 11:21 | Hodně smíchu a youtube.com |  Písničky mp3
NativeAmericanWorld
. sorry my mistake. Pictures of things connected with the nativeamerican way of life....nativeamerican indian wolf horse eagle enya return to innocence

From: magickbaby
Views: 120,131
Added: 9 months ago
Tags: native american indian wolf horse eagle enya return to innocence Time: 07:45
Stači kliknout na obrázek a chvíli počkat, mám to zkopírované ze serveru youtube.com takže se vám ta stránka objevý. Tak si to přehrajte a pak hupky dupky spátky na můj blog :)))))))))))!!!!
NativeAmericanmusic video
by a group of NativeAmericans performing just outside Bullring, Birmingham. I recorded it on 09 December 2006......NativeAmerican Clip Birmingham Bullring

From: moiashvin
Views: 46,992
Added: 11 months ago
Tags: Native American Clip Birmingham Bullring Time: 04:25
nativeamericanmusic
the best music in the world...nativemusicamerican song

From: U4HORIZON
Views: 9,142
Added: 8 months ago
Tags: native music american song Time: 02:42
NativeAmericanMusic Video
NativeAmerican New Age Music from Sacred Spirits with pow-wow takes...nativeamerican sacred spirits seattle powwow atahualpa ecuador musica otavalo

From: AylluRecords
Views: 2,521
Added: 1 month ago
Tags: native american sacred spirits seattle powwow atahualpa ecuador musica otavalo Time: 03:44
John Huling MusicNativeAmerican Flute Video
NativeAmerican Flute music from John Huling is inspired from the Desert Southwest. New Songs similar to Gathering Spirits and Ghost Dancers are on the new album Under Desert Native American Flute music from John Huling is inspired from the Desert Southwest. New Songs similar to Gathering Spirits and Ghost Dancers are on the new album Under Desert Skies. Visit www.johnhuling.com for more. (more) (less)
From: JohnHuling
Views: 22,433
Added: 10 months ago
Tags: Gathering Spirits Ghost American Indian Native Flute Drums Music John Huling Time: 02:09

skalpování

14. prosince 2007 v 11:16 | Hodně smíchu-indiani.cz |  skalpování

Skalpy

Jen velmi malá část legín byla ozdobena skalpy, které byly připevněny k bočnímu švu, případně k vyšívanému ozdobnému pásu. Byli to však skutečně významní muži, kterým se dostalo té pocty, nosit skalpové legíny. Pokud patříte ve kmeni k významným osobnostem nebo jste náčelníky či vůdci válečnického spolku, můžete se pustit do práce. Pokud neseženete dlouhé rovné vlasy, můžete použít i koňskou hřívu, v horším případě žíně z koňského ocasu. Žíně nebo vlasy rozdělte do malých pramínků a každý na konci zafixujte tak, že jej ponoříte do klihu (ten získáte rozvařením kostí a zbytku kůží), ti méně ortodoxní do disperzního lepidla. K takto zpevněnému konci ještě přilepte tenký jelenicový řemínek, kterým bude skalp uchycen k legíně. Řemínek ještě zajistěte několikaterým obtočením bizoní šlachou. Celý zpevněný konec skalpu teď omotejte bílými ursoními ostny, pokud je nemáte, tak bílou bavlnkou, není to ale příliš stylové. Skalpů musíte vyrobit tímto způsobem dostatek, abyste je mohli pomocí koženého řemínku přišívat šlachou jeden po druhém k vnějším švům legin. Pro umístění skalpů platí co do výšky stejné pravidlo, jako u vyšívaných pásů, začněte u kotníku a skončete nad kolenem nebo v půli stehna.
Dále se dá takto ozdobit i válečná halena atd...

Obrázky 2

14. prosince 2007 v 11:12 | Hodně smíchu |  Náprsenky
Náprsenka
Ideální ukázka náprsenek je ve filmu táta jak má být a tanec s vlky:

Náhrdelníky

14. prosince 2007 v 11:08 | Hodně smíchu |  Náhrdelníky
Nepodařilo se mi sehnat přesné údaje o tom jak a proč indiani náhrdelníky nosily. Tak píši co si o tom myslím......
Podle mně je pro indiány nosit třeba náhrdelník z grizlích drápů pocta. Ten jenž podobný náhrdelník nosí je určitě významný váleční či náčelník kmene. Mně osobně se podobné náhrdelníky velmi líbí. Ukázku náhrdelníku z grizliho drápů či zubů jste mohli vidět ve filmu Tanec s vlky kde jej nosil Kopající pták.....
Tady jsou obrázky:
Tento lze koupit na stránce: http://www.indiani.cz/shop/index.php?kat=50

nákrčníky prodej

14. prosince 2007 v 11:00 | Hodně smíchu |  Nákrčníky
Takové nákrčníky si můžete pořídit od 270 KČ na stránce http://www.westernhobby.cz/indianske-ozdoby-64/nakrcnik-5706.htm
A pak takový nákrčník za 300 na stránce
de si vybrat i kolik řad........

prerie

14. prosince 2007 v 10:56 | Hodně smíchu- google- wikipedia |  Prérie
Takhle to na prérii vypadalo.......
A tady je postvátný bizon který dával indianum maso i kůži......
Život na prérii........
Něco o prérii
Step je označení pro travnaté oblasti mírného pásu. V těchto oblastech se rozkládají na celkové rozloze přes 9 mil km². Zdejší klima se vyznačuje horkými léty a chladnými zimami. Celoročně je zde nedostatek srážek pro růst dřevin. Vegetační období netrvá déle než čtyři měsíce. Stepní půdy bývají velmi úrodné a v dnešní době jsou stepi proměněny ve světové obilnice. Pro nízké uhrny srážek během roku ve stepích nerostou stromy.
Název step vznikl v ruštině pro travnaté formace mírného pásu. Pro travnaté formace tropů a subtropů se používá název savana.
Stepi pokrývají rozsáhlá území v nitru Eurasie, Severní Ameriky. Na jižní polokouli se vyskytují v Argentině.
V Česku nejsou typické stepi zastoupeny, vyskytují se pouze lesostepi. Ojedinělé stepi na jižní Moravě představují spíše ostrůvky stepního bezlesí, které vznikly vlivem člověka nebo jsou půdně podmíněné.

[editovat] Východoevropské stepi

Období vegetačního klidu je zde v zimě a v létě. Období vegetačního rozkvětu na jaře a na podzim. Léto bývá velmi suché a mnohé organizmy ho přečkávají v klidových stádiích (anabióza, estivace). Roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí 300-500 mm. Na severní hranici s geobiomem opadavého listnatého lesa se vytvořila přechodná lesostep. V dnešní době jsou lesostepi přeměněny v pole. Maďarská step nazývaná pusta je antropogenně podmíněnou stepí, kdy zde lidskou činností byly v průběhu dějin vykáceny stromy.

[editovat] Středoasijské stepi

Zaujímají značné plochy v Kazachstánu a sahají až do Mongolska. Zdejší klima je extrémně kontinentální a období vegetačního klidu zde panuje od září až do května. V zimě sněhová pokrývka může chybět a tak je půda na jaře suchá a k vegetačnímu rozvoji dochází až v pozdním létě. Na horských hřbetech zaujímají pozici horské luční stepi, které s rostoucí nadmořskou výškou přecházejí v březové lesy a nakonec v jehličnatou tajgu.

[editovat] Severoamerické stepi (prérie)

Zdejší klima má subhumidní charakter. Průměrné roční uhrny srážek se pohybují od 500 mm v chladnějších oblastech až k 1000 mm v teplejších oblastech. Teplot zde ubývá od jihu k severu a srážek ubývá od východu k západu. To způsobilo zákonité rozčlenění severoamerických stepí na čtyři pásy probíhající severojižním směrem. Od východu k západu se zde vyskytují: lesostep, dlouhostébelnatá prérie, smíšená prérie a krátkostébelnatá prérie. V Dlouhostébelnatých neboli pravých prériích činí roční uhrn srážek zhruba 600-1000 mm. Četné požáry a kdysi velká stáda bizonů znemožňovaly uchycení semenáčků dřevin. Dominujícím druhem v dlouhostébelnaté prérii je až 2 metry vysoká tráva vousatka. V přechodných smíšených prériích začínají vysoké traviny ustupovat travinám nízkým. Tyto prérie jsou využívány jako zemědělská půda. Krátkostébelnaté prérie zaujímají území na východním okraji Rocky Mountains. Zdejší klima je už aridní s úhrnem srážek 300-450 mm. Půdy jsou kaštanozemě. Převládá zde nízká "bizonní" tráva nebo tráva "grama".

[editovat] Jihoamerické stepi (pampy)

Pampa se rozkládá ve východní Argentině. V porovnání se stepmi severní polokoule zde panují příznivější klimatické podmínky. V zimě se zde prakticky nevyskytují mrazy. Srážky jsou rovněž relativně vysoké 800-1000 mm. V minulosti se zde patrně vyskytovaly i lesy, ale činností člověka byly odstraněny. V dnešní době je pampa velmi hustě osídlena a využívána k zemědělství.

[editovat] Stepní fauna

Významnou skupinu představují dobře pohybliví kopytníci. Další skupinu tvoří drobní hlodavci. Poslední skupinu tvoří šelmy a draví ptáci.

[editovat] Eurasijské stepi

Z býložravců zde žije sajga tatarská, osel kulan, v minulosti kůň Przewalského; dále stepní svišť bobak, sysel, křeček, slepec, zajíc, krtek, vlk, kočka stepní neboli manul, rys karakal, orel stepní, sup, bažant a jeřáb.

[editovat] Severoamerické prérie

V minulosti zde žila ohromné stáda bizonů, dnes přežívají v rezervacích. Dále je pro toto prostředí typický vidloroh americký, kojot prériový, psoun prériový, tetřívek prériový a sova zemní.

[editovat] Jihoamerické pampy

Žijí zde mara stepní neboli zajíc pampový, jelenec quazny, pudu jižní neboli jelínek pudu, nandu pampový, nandu stepní
Soubor:Steppe of western Kazakhstan in the early spring.jpg