Mnoho cest vede z prérie, ale do vašeho srdce jen jedna.

Oblečení

Válečné čelenky

14. prosince 2007 v 11:40 | hodně smíchu a článek od Ernesta Thompsona Setona a ještě něco zkopírovaného
Pera na čelence mají být hlavně celá bílá z černou špičkou a mají být v čelence volně přidělaná v čapce z měkké kůže.
Každé perovíš má koženou smyčku, která je přivázaná ke konci brka, a tou se provlékne tkanice. která pera přidržujek čepici a prostředkem každého pera je provlečen provázek který přidržuje. Každé pero je nějak označeno aby šlo vidět za co je.
Například když se jde na válečnou výpravu atd. tak když ukradnete koně je na peru podkova
Pak se dělí ještě na coub a na grand coup, to jsou významné činy. za grand coup máte pero s červených žíní a na praporu červenou skvrnu( Za to že skalpujete a zabijete protivníka), když někomu vlepíte políček v jeho táboře, to má pak orlí pero červený chomáček žíní a na praporu červenou ruku, pero za krádež koně je ozdobeno podkovou ale bez chomáče, není to nic neobvyklého.....
Takže každé pero na válečné čelence si musíte nějakým způsobem zasloužit, vemte si co to muselo být za skvělé indiany, když měli čelenku až na zem.....
1: obyčejné bílé husí nebo krocaní pero
2: totéž pero se špičkou namočenou do černé barvy nebo natřenou tuží
3: totéž pero s chomáčkem bílého chmýří, provázaným voskovou nití
4: totéž pero s přivázanou koženou smyčkou, kterou se protáhne stuha
5: totéž pero z boku
6: totéž pero s červeným flanelovým obalem sešitým na brku a k brku přivázaným
7: totéž pero s chomáčkem rudých koňských žíní jemnou navoskovanou nití na špičku pera
Tak se (8) přivazuje chomáček červených koňských žíní jemnou navoskovanou nití na špičku pera. Základ čelenky (9) je vyrobený z jakékoliv měkké kůže a široký pruh, který obtáčí hlavu a který se vzadu na švu šněruje. Široký pás pás vzadu (b) je tak dlouhý, aby se na něj vešla všechna pera. (c) jsou dva kožené řemínky nebo pásky zkřížené na temeni. Řemínek (d) k uvázání pod bradou.
(e) jsou knoflíky, škeble nebo postranní ozdoby z mušlí, stříbrných, rohovinových nebo dřevěných kulatých destiček. Možné je cokoliv dle libosti majitele. (h) jsou otvory v kůži, kudy se protahuje stuha. Na úplnou čelenku (bez zadního pásu) je zapotřebí 24 per, které se kladou asi dva centimetry od sebe. (i) jsou otvory na přivázání per v zadním pásu. Je dlouhý podle toho kolik má majitel počet per.
10) Pohled z boku na koženou kostru a vzor, kterého se někdy používá k ozdobě přední části
Vzory na vyšívání korálků (11, 12, 13,)pro přední pruh čelenky, všechna mají bílý podklad:
11) Arapahové mají nahoře zelený pruh a dole červenou klikatou čáru.
12) Ogallalové mají nahoře i dole modrý pruh a červené trojúhelníky. Knoflík je modrý se třmi bílými pruhy a od čelenky je odděluje pruh červený.
13) Siouxové mají nahoře úzký a dole široký pruh. Oba jsou modré, trojúhelník červený a obě hvězdičky modré se žlutým středem.
14) Dolní část tří per. Obrázek ukazuje, jak stuha prochází kůží čelenky smyčkou na konci brka
15) Umístění per kolem hlavy. Nit je provlečena brkem každého pera na vnitřní straně, aby se nehýbalo. Další nit vychází ze švu obou proužků na temeni (c v 9) a provléká se všemi pery zadního pásu.
Tady jsou obrázky:

Legíny

14. prosince 2007 v 11:25 | indiani.cz
Toto je vše zkopírované ze stránky indiani.cz!!!( Na stránce indiani.cz je opravdu všechno takže doporučuji se tam mrknout!!!)
Jistě jste zjistili, podle mnoha fotografií a obrázků ze starých dob, nebo jste to vyčetli v knihách, že indiáni nenosili na nohou kalhoty, jako běloši, ale legíny, dvě nohavice z kůže nebo látky, přivázané k opasku, který drží bederní roušku.
Je to vzdušné a člověk netrpí pocitem stísněnosti, zejména v partiích rozkroku. Použití bederní roušky a legín jako oblečení odpovídá indiánské filozofii volnosti a svobody, navíc se v legínách skvěle jezdí na koni. V rámci seriálů článků o výrobě indiánskýh výrobků jsme již uvedli návod na výrobu látkových legín. Nyní se podíváme na to, jak se dají vyrobit legíny z jelenice. Nejdříve se ale podívejme na trochu teorie.
Jelenicové legíny vyráběly indiánky z vydělaných kůží jelenců, vidlorohů, nebo ovcí tlustorohých, a to většinou tak, že na jednu legínu byla použita jedna celá kůže, jež je většinou co do velikosti ideální pro pokrytí plochy jedné nohy. Ve staré době (myšleno asi do r. 1840) střih veškerých oděvů vycházel z původního a přirozeného tvaru kůže, což mělo praktický i duchovní důvod. Prakticky to znamenalo, že se tvar kůže musel přizpůsobovat oděvu minimálně nebo vůbec, duchovní důvod měl však také svojí váhu. Tím, že se neměnil tvar kůže, se prokazovala úcta zvířeti, ze kterého byla kůže stažena.
Často se z tohoto důvodu neodsřihávaly ani tvrdé okraje kůže, nebo kusy, které na oblečení prokazatelně zavazely. Střih legín ze staré doby tedy více vycházel z přirozeného tvaru vydělané kůže vysoké zvěře. Jak šla doba, střih legínové módy stále více měnil přirozený tvar kůže, začaly se objevovat rovné, zastřižené okraje, pravé úhly, více ozdobných prvků, prostě se začal ve stále větší míře projevovat vliv bílého muže.

Typologické rozlišení legín

Obecně se dají legíny typologicky rozdělit na dva odlišné druhy, řekněme na starší typ legín a na novější typ legín. I když je takovéto dělení velmi zjednodušující a neodpovídá přesně realitě, jelikož přechod od jednoho typu legín ke druhému byl pozvolný a plynulý, budu tak činit pro větší přehlednost a názornost. Jako mezník mezi oběma styly lze označit rozpětí mezi léty 1840-1850.
Pokud se rozhodnete pro výrobu kožených legín, budete si nejprve muset rozmyslet, který typ budou vaše legíny představovat. Zda upřednostňujete spíše starší střih nebo střih pozdější. Starší střih více respektuje původní tvar kůže, navíc má dole u nártu našité dvě "plácačky", kousky jelenice, které se při chůzi omotají kolem nohy nad nártem a při jízdě na koni se nechají volně plandat, což vytváří fantastický vizuální efekt. Střih novějšího typu legín je také zajímavý, i když dle mého názoru není tak pěkný a přirozený jako předchozí typ. Ovšem každému se může líbit něco jiného a konečné rozhodnutí spočívá na vás samotných.

Co budete potřebovat?

Ať se rozhodnete jakkoliv, budete každopádně potřebovat dvě středně velké jelení kůže. Ideálně činěné mozkem, ale stačí i obyčejné.

Starší typ legín

Střih staršího typu legín je dobře viditelný na obrázku a). Jediné, co se z kůže odstříhne jsou přední nohy a slabiny, a to pouze v případě, že je nebudete rozstříhávat na třásně nebo z nich neuděláte plácačku, jak je vidět na obrázcích c), d) a e). Nejprve si ale oblékněte bederní roušku a vezměte jednu jelení kůži a přiložte si ji k noze tak, aby část, kde měl jelen ocas byla na vnitřní straně vašeho stehna, zhruba v rozkroku a zadní nohy aby směřovaly směrem od vás do boku (pomocí zadních nohou se legína přivazuje k opasku). Na boku jelenici sepněte špendlíky tak, aby šev těsně kopíroval vaši nohu, ne však tak těsně, abyste nemohli legínu vysvléci a o opět obléci a krčit nohu v koleni. Šev sešijte buď nití, nebo umělou či pravou šlachou. Zadní nohy kůže přistřihněte do takového tvaru, abyste jimi mohli přivázat legínu k opasku od bederní roušky. Pokud jsou zadní nohy krátké, můžete je nadstavit přišitím dodatečného kousku jelenice. Šijte pokdu možno výhradně zvířecí šlachou a co nejjemnějším stehem. Pouze tak dosáhnete toho, že švy nebudou téměř vůbec viditelné. Spodní část legíny (krk), která spočívá na vnitřní straně nártu, přistřihněte buď do špičky nebo do tvaru jako na obrázku a) a z vnější strany nártu našijte spodní plácačku. Ta může mít tvar jako na obrázcích b) až e). Můžete ji nechat krátkou tak, že vám bude pouze zakrývat vnější kotníky, nebo ji můžete udělat velmi dlouhou, že si ji budete ovazovat kolem nohy, aby jste ji netahali při chůzi po zemi. Když budete jezdit na koni, můžete nechat dlouhé plácačky rozvázané, aby pěkně vlály. Část legíny od kolena nahoru, která přesahuje sešitý šev můžete buď rozstříhat na třásně (obr.c), ponechat jako přirozenou "plácačku" (obr.d), odstřihnout (obr. b), případně na volné místo ke švu přišít skalpy. Tak a jednu legínu byste měli mít hotovou a nezbývá, než se pustit do druhé, kterou vyrobíte stejným způsobem. Až budete mít legíny na sobě, nezapomeňte si před chůzí omotat spodní plácačku kolem nohy a zavázat na uzel. V opačném případě byste si mohli na plácačku šlápnout a snadno přijít k úrazu. Spodní plácačky se nechávaly plandat jenom při jízdě na koni.

Novější typ legín

Na obrázku a) je vidět, že novější střih legín už tak nevychází z přirozeného tvaru jelenice jako předchozí typ a že je mnohem hranatější. Postupovat budete stejně jako v předchozím případě s tím rozdílem, že zadní část jelena bude po přiložení k noze směřovat k zemi, naopak v rozkroku budete mít krční část jelenice. K uvazování k opasku od bederní roušky nebudete používat zadní nohy, ale pření, šev nemusí tak přesně kopírovat vaši nohu jako v předchozím případě. Boční šev se na rozdíl od předchozího případu většinou nesešíval šlachou, nýbrž se svazoval bodově pomocí několika jelenicových řemínků, protažených oběma částmi legíny.
Jednotlivé spojovací body dělejte asi 10 cm od sebe, tedy ani ne moc daleko, ani blízko. Řemínky protáhěte tam a zpět přes obě části legíny buď přes korálek (obr. f) nebo bez něj (obr. e) a udělejte uzel. Řemínky mohou viset dopředu nebo dozadu. Velkou plácačku, která vznikne po celé délce bočního švu zarovnejte na svislo tak, aby vytvořila veliký trojůhelník. Když se taková legína rozloží na zem, měla by vytvořit vlastně takový velký obdélník. Jendotlivé typy legín novějšího stylu vidíte na obrázcích b), c) a d). Některé legíny novějšího stylu měly kolem nártu našitý proužek nejčastěji červeného sukna, obšitého jednou řadou líného stehu semínkových korálků, nejšastěji šachovnicového vzoru (bílá a noční modrá). Pruh sukna se našil na kůži a hrana (spoj) se přešila a zakryla právě řadou semínkových korálků. Detail je vidět na obrázku g). Legína na obrázku b) má plácačku obšitou jednou řadou semínkových korálků (řad mohlo být i více) a k plácačce jsou přišity navíc třásně a plocha je vyšita korálky (vážky, kříže apod.). Podél bočního švu mohl být i vyšívaný pás. Takovéto legíny nosili nejčastěji indiáni na jižních a centrálních pláních, Šajeni, Kajovové, Komanči, Lakotové, apod. Typ c) je víceméně Lakotský. K bočnímu švu je přišit korálkový pás, sahající od nártu asi do půli stehna. Plácačka může být, nebo nemusí zdobena semínkovými korálky, řadami i drobnými symboly. Typ d) se řadí spíše k oblasti horní Missouri a vznikne tak, že se z kůže neodstřihnou zadní nohy, viz obrázek a).

Zdobení jelenicových legín

Indiánské kožené legíny, pokud jsou vyrobeny pečlivě, s použitím dobrého střihu, mozkem vydělávané jelenice a bizoní šlachy, vám poskytnou nejen pohodlnou část oblečení na vaše tábory oživené historie, ale stanou se také ozdobou vás samotných. Ještě většího efektu však můžete dosáhnout jejich ozdobením, tak jak to známe z filmů Tanec z vlky, Syn jitřní hvězdy nebo podle fotek originálů z muzejí, či fotek indiánů samotných. Indiáni své legíny často zdobili malováním, barvením, korálkovými nebo ostnovými výšivkami, nebo lidskými skalpy.
Většina takových zdobení však měla svůj opodstatněný význam. Někdy mohl válečník barvením nebo malováním vyjadřovat příslušnost k válečnému spolku, udávat počet válečných výprav, kterých se zúčastnil, pomocí skalpů mohl vyjádřit počet nepřátel, které zabil nebo skalpoval. A tak by měl každý adept oživené historie zvážit, zda mu to či ono zdobení přísluší, vzhledem k jeho statutu ve kmeni, nebo jiné organizaci, která se oživenou historií zabývá. Uznejte, že by to vypadalo komicky, kdyby na přísně stylovém táboření vylezl z týpí v legínách a košili zdobených skalpy a pruhy sotva patnáctiletý hošík, kterému ještě ani nestačily narůst dlouhé vlasy, který neumí rozdělat oheň dřevy, neumí postavit týpí, které ani nevlastní, nemá ani luk a šípy a který vyjede tábořit pod týpí jenom v létě, protože v zimě by mu byla zima a stejně na to nemá vybavení.

Barvení a malování

Jelenicové legíny mohly být barvené, a to buď kompletně nebo částečně. Barvy na legínách mohly symbolizovat příslušnost ke kmenovým válečným společnostem nebo mohly symbolizovat výjevy z indiánovy vize. Často jsou vidět u legín barvené pouze spodní části (od kolene dolů). Indiáni používali zemní hlinky, nebo barvy získané z různých rostlin nebo plodů. Umělá barviva, získávaná obchodem od bělochů byla k dispozici také poměrně brzy. Pokud si budete chtít legíny nabarvit, doporučuji hlinky smíchané s vodou nebo tukem, ti méně styloví mohou použít barvu Duha nebo Iberia, smíchané s vodou. Na aplikaci barvící esence na kůži je vhodná molitanová houbička nebo štětec. Nezapomeňte si barvu vyzkoušet na odřezku jelenice, po zaschnutí často výrazně změní odstín.
Samostatnou kapitolou je malování, nejčastěji jsou vidět na legínách vodorovné proužky, podkovy, vážky nebo symboly jitřní hvězdy, či dýmky. Proužky u většiny kmenů symbolizovaly počet úderů, které si válečník započítal, nebo počet válečných výprav, kterých se zúčastnil, podkovy zase symbolizovaly počty ukradených koní. Vzhledem k tomu, že v dnešní době nemáme možnost skalpovat naše nepřátele nebo vyjíždět na válečné výpravy, doporučoval bych v každém kmeni zavést nějaký systém hodnocení, například podle počtu odtábořeních dní, nocí strávených pod týpím, nebo za jiné skutky.
Proužky se barvily většinou seříznutým klacíkem nebo zvířecí kostí a jako barvivo se používal tuk nebo voda smíchaná se sraženou krví a popelem. Ti ortodoxní z vás mohou postupovat jako indiáni a ti méně nároční se spokojí s černou tuží smíchanou s vodou. Dejte však pozor, aby malba působila přirozeně a nenásilně, aby nezakrývala strukturu kůže. Viděl jsem mnoho špatně namalovaných a zkažených kůží, kdy byly použito jako barviva svítivé agresivní barvy, jakou by indiáni nikdy nemohli v 19.století použít. Snažte se, aby se výsledek vaší práce co nejvíce podobal originálním indiánským výrobkům, které tolik obdivujeme pro jejich krásu, estetický soulad i praktičnost.
Mnoho legín mohlo být ozdobeno vyšívanými korálkovými nebo ostnovými pásy, které bývaly široké až 7cm. Na starší typ legín se budou ideálně hodit pásy vyšívané prachově modrými a bílými poníkovými korálky nebo ursoními ostny, případně kombinovanou technikou. Na novější typ legín se hodí spíše výšivka ze semínkových korálků (v případě líného stehu se většinou používal lichý počet řad). Pásy se vyšívaly na zvláštní kousek tuhé kůže (aby výšivka držela tvar), který se po dokončení výšivky celý přišil po obvodu šlachou k legíně (k bočnímu švu). Pásy nedělejte moc dlouhé, většinou začínaly u vnějšího kotníku a končily v půli stehna nebo kousek nad kolenem. Pásy na legínách neměly většinou nějaký konkrétní význam jako například proužky, barvení nebo skalpy, jednalo se spíše o ozdobu, takže si je můžete vyrobit pro potěchu oka nebo jako ozdobu vás samotných.
Samozřejmě, že není nikde napsané, že musíte mít legíny zdobené. Spousta indiánů měla také legíny pouze prosté, bez výšivek, bez barvení a malůvek. Vyrobit kvalitní jelenicové legíny není nic jednoduchého a ne každý z vás to napoprvé zvládne na jedničku. Vězte však, že i zde platí tréninkem k dokonalosti a že každá velká věc stojí námahu a odříkání.
Tým INDIANI.CZ
 
 

Reklama